Preferujeme volnou výchovu

Volná výchova dětí je v poslední době často diskutovaným tématem. Maminky a dokonce ani odborníci (zejména psychologové) nejsou jednotní v názoru na volnost ve výchově. Jako vše, má i volná výchova svoje pro a proti. Někteří tvrdí, že může mít pro budoucnost dětí špatné následky, jiní naopak říkají, že volná výchova dospělému životu dětí prospívá. Kde je však pravda a co vlastně volná výchova obnáší?

Volná výchova | Foto: Shutterstock
Volná výchova | Foto: Shutterstock

Co je volná výchova?

Volná výchova se stala trendem až na konci 20. století, do té doby se dodržoval klasický autoritativní styl výchovy. K volné výchově se v posledních letech uchyluje čím dál, tím více rodičů. Zastává názor, že dítě má svůj vlastní rozum a zná své potřeby, autorita pak není ideální metodou výchovy.



Na dítě by se nemělo tlačit (to může vést až k neurotické osobnosti), ale naopak bychom jej měli respektovat. Volná výchova se tedy vyznačuje tím, že rodič nechává dítě samo o věcech rozhodovat nebo alespoň spolurozhodovat. Přistupuje k dítěti nedirektivně a respektuje jeho přání a potřeby. Příkladem tak může být situace, kdy by rodič chtěl, aby jeho dítě nedělalo určitou věc (nehrálo si s maminčiným mobilním telefonem, nelezlo pod postel atd.), ale protože to dítě chce, dovolí mu to.

Tip pro čtení!
Volná výchova má i svoje úskalí, pokud rodiče nejsou schopni v rámci svých schopností najít mantinely, může jim snadno dítě lidově řešené přerůst přes hlavu.

Nebo naopak rodič chce, aby si dítě uklidilo hračky, ale dítě to odmítá. V podstatě se tak řídí podle metody nic nepřikazovat, nenutit, ani nezakazovat. Volná výchova může být svými metodami pro některé rodiče psychicky velmi vyčerpávající. Často si ji také volí právě maminky, které mají pevné nervy a nevadí jim s dítětem dlouho diskutovat nebo ho přemlouvat k vykonání nějaké činnosti. Nebo prostě dítěti dovolí „dělat si, co chce“ a „růst jako dříví v lese“. Proto jí také mnozí psychologové chápou jako výchovu bez hranic.

Výhody volné výchovy

Ačkoli se dnes trend volné výchovy rozšiřuje, někteří rodiče jej naprosto odmítají a vidí v něm pouze nevýhody. Často používají tvrzení, že volnou výchovou je dítě rozmazlováno, vidí jen svoje potřeby a ostatní jsou mu lhostejní. Takovým dětem prý navíc chybí motivace, disciplína a odpovědnost, mají problém s autoritami (což je zejména do budoucna problém) a někdy jsou dokonce označovány za děti s poruchou pozornosti a hyperaktivitou (ADHD).  Je to však pravda? Mnozí psychologové by takovýmto názorům oponovali. Volná výchova má svoje velká pozitiva a přínosy, lidé o nich však většinou téměř nevědí.



Oproti autoritativní výchově zahrnuje volná výchova přátelštější a empatičtější přístup. Díky tomu budou děti v budoucnu více schopné, vžít se do pocitů druhých a pomáhat jim. Jelikož se dítě již odmalička samo rozhoduje, je vedeno k samostatnosti a sebe odpovědnosti, dokáže se lépe vyrovnat s prohrou a ocenit svůj úspěch. Je si vědomo, že je za své činy plně odpovědno a nehledá jiné viníky. Tím si buduje vlastní sebevědomí, více si sebe váží a netrpí pocity méněcennosti.

Volná výchova také podporuje vnitřní svět dítěte, který je individuální záležitostí každého jedince a rodiče by ho měly u dítěte přijímat a rozvíjet. V budoucnu tak bude volně vychovávané dítě samostatnější, cílevědomější a zodpovědnější, než dítě vychovávané přísným a autoritativním stylem. Dítě s volnou výchovou navíc cítí k rodičům bezpodmínečnou lásku, ví, že rodiče ho budou mít rádi v každé situaci, tedy nehledě na to, jak se rozhodne. Rodič, který trvá na svých pravidlech a nikdy z nich nepovolí (dokonce i když se jedná o detaily), působí na dítě nepřátelsky a nejistě. Vnitřně silný rodič by si měl svoji přirozenou autoritu budovat na jiných věcech (např. vlastních činech a chování), ne na pravidlech a jejich důsledném dodržování. Takový rodič pak dokáže dítěti klidně ustoupit.

Volná výchova s hranicemi?

Volná výchova tedy může mít na děti pozitivní vliv do budoucnosti. Psychologické názory na ni se rozcházejí, ale v jednom se psychologové shodují: nejlepší výchovou je zlatý střed a rodič by se měl vyvarovat extrémům. V praxi to pak znamená, že by měl rodič v ideálním případě střídat role rodič-kamarád a rodič-vychovatel. Tedy i volná výchova by měla mít určité hranice.



Nezapomínejme, že už od batolete si dítě osvojuje určité vzorce chování, proto by měl rodič svůj styl výchovy nastavit už od útlého věku dítěte. Již u batolat můžete preferovat volnou výchovu – nezakazovat určité hračky, dovolit dítěti lézt si, kam chce atd. Neměli byste ji však v budoucnu měnit, neboť dítě si na ni rychle zvykne a zafixuje si ji jako správné chování.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...