Když dítě začne krást

Přivlastnění si cizí věci není u malých dětí nijak vzácné. Rodiče by ale měli rozhodně zpozornět a neomlouvat dítě nízkým věkem. Je třeba, aby co nejdříve pochopilo, že takové chování je špatné. Čím dříve to pochopí, tím lépe. Nejschůdnější cestou je odhalení příčiny, proč dítě něco ukradlo. U předškoláka se pravděpodobně nejedná o žádnou psychickou poruchu a jeho krádež má nakonec nějaké prozaické vysvětlení. Neznamená to ani v nejmenším, že z potomka roste zloděj, ale rodiče by nad tím určitě neměli ani mávnout rukou. Jistě je to chvíle pro vážný rozhovor v soukromí. Měl by to být rozhovor otevřený, ale dítě by nemělo při něm být psychicky deptáno a ponižováno.

Dětské krádeže | Foto: Shutterstock
Dětské krádeže | Foto: Shutterstock

Co je tvoje, není moje

Malé dítě se teprve učí, že všechno nepatří jen jemu. Sobectví je člověku vlastní. Vždy ho potřeboval a vlastně stále potřebuje pro přežití. Až zkušeností a příkladem se naučí, že co komu patří, co znamená koupit, půjčit, nebo darovat.



Důvody, proč dítě něco ukradne, mohou být různé. Většinou je to ale jednoduše proto, že se mu něco líbí a prostě to chce! Nevidí nic špatného na tom, vzít si to. Krádež může ovšem někdy mít i chuť zakázaného ovoce. „Když udělám, co se tak moc nesmí, co se stane?“ Starší děti na sebe mnohdy chtějí upozornit, cítí se příliš kritizovány a málo chváleny, nebo si třeba jenom potřebují vyzkoušet, jestli jim krádež projde. Podstatnou nápovědou pro rodiče při řešení krádeže je i to, co dítě odcizilo. Zda je to třeba hračka, po které už dlouho touží nebo odpíraná sladkost. Vodítkem k řešení je najít vysvětlení.

Malá krádež, taky krádež

Krádež by dítěti nikdy projít neměla. Omlouvat ji věkem s přesvědčením, že z toho vyroste, se může vymstít. Vždy je potřeba zjistit důvod, proč dítě kradlo. Zároveň je však třeba, aby pochopilo, že krádež je vždy špatná a nic ji neomlouvá. Mezi čtyřma očima je dobré poukázat na to, že každý je smutný, když přijde o věc, kterou potřebuje nebo kterou má rád. Otázka „jak by bylo tobě, kdyby…“ může přivést malého hříšníka k potřebnému zamyšlení. Ukradenou věc by mělo dítě neprodleně, osobně a s omluvou vrátit. Je velká chyba, když ze strachu před ostudou řeší prohřešek za dítě rodiče. Dítě má být konfrontováno s tím, komu něco vzalo. Rodiče by zároveň měli projevit důvěru, že už se to víckrát nestane. U většiny dětí to postačí k tomu, aby se poučily. Ale někdy to tak snadné není.



Opakované krádeže

Jestliže krade dítě opakovaně, může to znamenat hlubší problém. Tam, kde domluva, někdy dokonce ani výprask rozlíceného tatínka nestačí, by měla nastoupit odborná pomoc. Psycholog dokáže v hloubi dětské duše odhalit pravý důvod. A ten může být i pro samotné rodiče někdy velmi překvapivý. Už i u předškoláka se může jednat o šikanu, nebo cestu, jak získat kamarády. O důvodech vypovídá nejen to, co dítě krade. Ještě důležitější je, kde se krádeží dopouští. Zda například pouze v kolektivu, v obchodě, v širším příbuzenstvu nebo doma. Z toho lze usoudit, kde je problém. Výhodou psychologa je kromě odborných znalostí a zkušeností taky objektivní pohled na věc. Ten v rodině samotné kvůli rozjitřeným emocím chybí. Jakmile se zjistí skutečná příčina, je vše na nejlepší cestě. Čím je dítě starší, tím více jsou krádeže považovány za patologický jev. Proto je třeba řešit je co nejdříve.

Hodnocení: 3.0/5. za 1 hlasování.
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.