Hyperaktivita u dětí

Dnes se na hyperaktivitu svede kdejaké zlobení a nezvladatelnost dítěte. Když si rodiče nevědí rady s potomkem, pak je to dozajista tím, že je hyperaktivní. Toto účelové zneužívání termínu je však nespravedlivé vůči těm dětem, i jejich rodinám, které touto poruchou opravdu trpí. Protože péče o hyperaktivní dítě není žádná procházka růžovým sadem.

Děti při hraní | Foto: Shutterstock
Děti při hraní | Foto: Shutterstock

Hyperaktivita jako porucha

Hyperaktivita, tedy přílišná, abnormální, fyzická aktivita, vznětlivost a výbušnost se občas projeví u každého. Jen je máme umět držet na uzdě. Alespoň většinou. Jestliže nejsou tyto stavy pod kontrolou, nelze je nijak ovládat a komplikují běžný život, tak už jde o poruchu. Hyperaktivita se pojí s poruchou pozornosti a tvoří tak diagnózu ADHD. Projevuje se velmi brzy, ale diagnostika je u velmi malých dětí nesnadná a hlavně neprůkazná. Malé děti jsou totiž většinou všechny velmi živé, chvíli neposedí a u ničeho nevydrží. Chtějí z pro ně tak nového světa, poznat co nejrychleji, co nejvíce.



Projevy

Hyperaktivita se projevuje od raného dětství a příznaky se s věkem mění. U miminek a batolat je opravdu předčasné o ní uvažovat, protože možné projevy, které se jí v takto útlém věku někdy připisují, mohou mít i zcela jiné příčiny. Reálně pomýšlet na hyperaktivitu je ale nutné v předškolním věku dítěte, kdy většinou přichází do kolektivu mateřské školy. Tam už je do jisté míry vyžadováno, aby dítě dokázalo sedět chvíli na místě, soustředit se, poslechnout a dělat to, co ostatní. A to dělá hyperaktivním dětem velké potíže. Největší problémy mají s nástupem do školy, protože tam nároky na zklidnění a udržení pozornosti dále stoupají. Děti mohou zažívat výbuchy vzteku a agresivity, často se urážejí a cítí se zneuznané.

Diagnostika

Diagnostika patří vždy do rukou dětského psychiatra, který se specializuje na tuto poruchu. Neurologické vyšetření CT, EEG, je doplňkové. Používá se při nejasné diagnóze. A může, ale také zlobit nemusí, prokázat změny na mozku. Jestliže je dítě opravdu hyperaktivní, není jeho abnormální živost vázána na určitou situaci nebo prostředí. Pokud ano, je problém jinde. Hyperaktivní dítě se chová stejně, bez ohledu na to v jaké situaci a kde právě je. Vyšetření zahrnuje podrobnou rodinnou anamnézu a celou řadu testů, které dítě absolvuje formou hry.

Příčiny

Příčinou hyperaktivity (ADHD) je pravděpodobně porucha látkové výměny v mozku. Na vzniku se zřejmě podílí mnoho faktorů a rovněž genetické dispozice. Máte-li doma dítě s hyperaktivitou, dá se předpokládat, že se ve vaší rodině už objevila. Může za ni i problémové těhotenství, předčasný nebo komplikovaný porod a nízká porodní váha. To, že hyperaktivních dětí přibývá, podporuje názor, že za hyperaktivitou stojí i zhoršené životní prostředí a přidané chemické látky v potravinách, zvláště éčka. Porucha se vyskytuje mnohem častěji u chlapců, než u děvčat.



Léčba a výchova hyperaktivního dítěte

V léčbě se používají psychofarmaka se zklidňujícími účinky. Vhodná je spolupráce psychoterapeuta, psychiatra a neurologa. Stav zlepšují podle zkušeností i některé bylinky, produkty čínské medicíny a homeopatika. Napomáhají ke zklidnění a tím k udržení pozornosti. Děti také lépe zvládají své emoce.

Jestliže je výchova vždy velkou zkouškou trpělivosti rodičů, platí to dvojnásob, když je potomek hyperaktivní. Dítě musí mít pevné mantinely. Výbuchy zlosti a agresivity je nutné nechat vždy odeznít. Nepřiživujte je a nikdy dítěti „neoplácejte“ stejnou emocí. Více chvalte, než trestejte. Vezměte si na pomoc spoustu lásky a buďte důslední. Stanovte pravidla a příliš je neměňte. Berete tím dítěti velmi důležitý pocit jistoty. Problémy se takto mohou jen zhoršovat.