Kdy začít dítě učit samostatnosti

Každá starostlivá maminka se o svého malinkého drobečka úzkostlivě stará a snaží se, aby miminku nic nechybělo. Když se miminko začne hýbat, obkládá je polštářky, aby si nenatlouklo. Když začíná lézt nebo chodit, stále běhá za ním, přidržuje a chrání. Krmí je, přebaluje, hraje si s ním, uklízí po něm, obléká, …

Učení se samostatnosti | Foto: Shutterstock
Učení se samostatnosti | Foto: Shutterstock

Je ale správné neumožnit děťátku zkoušet se o sebe postarat? Dát mu prostor pro samostatnost? Kdy a jak začít s nácvikem samostatnosti?



Co je to samostatnost

Samostatností se rozumí vývojový stav člověka, kdy je psychicky připravený zvládat svůj život, je dostatečně mentálně zralý na to, aby sám uvažoval, komunikoval, činil rozhodnutí a převzal odpovědnost za svůj život. Rodiče ale nemohou chtít od svého miminka, aby se od útlého věku ze dne na den začalo starat samo o sebe. Samostatnosti se musí postupně naučit. A je-li to formou hry a se správnou pozitivní motivací, budou mít rodiče o moc jednodušší život.

Kdy začít s nácvikem samostatnosti

Samostatnosti se může začít učit již miminko přibližně od šesti měsíců, kdy začíná aktivně poznávat své okolí.

Již proces otáčení na bříško, zvedání hlavičky nebo sezení jsou prvními projevy zkoušení samostatnosti. Miminko přestává být stoprocentně závislé na péči rodičů. Jsou to první krůčky k vlastní nezávislosti. Proto by mu i ty milující úzkostné maminky měly dát prostor k této činnosti, omezit svou pomoc miminku a nechat je, aby si to zkoušelo samo.

Neznamená to však nechat miminko bez dohledu! To by mohlo být i nebezpečné. Ale povzbuzení, mírná dopomoc a hlavně obrovská pochvala, to je ta nejlepší motivace pro získávání samostatných zkušeností a základů zdravého sebevědomí.



Nejideálnější věk pro nácvik samostatnosti je období od druhého roku děťátka. V této době má totiž největší zájem o zkoušení nových věcí, začíná se utvářet a formovat jeho osobnost a zkušenosti, vytvořené v tomto období, si ponese celý další život.

Jak začít s nácvikem samostatnosti

Už okolo šestého měsíce, kdy děťátko začíná samo sedět, je možné začít s nácvikem samostatnosti. Nejlepšími pomocníky jsou jeho oblíbené hračky nebo činnosti. Posadí se, aby lépe vidělo, co se v jeho okolí odehrává. Když nedosáhne na svoji hračku, snaží se k ní dolézt. Vidí pro sebe něco zajímavého, postaví se a zkouší se k tomu samo dostat. Rodiče by je měli nechat udělat tyto pokusy samotné, nepomáhat mu, ani je při pádu (pokud není moc ošklivý) nezvedat. Nechat je, ať to zvládne samo. A když to samo dokáže, neměli by šetřit chválou.

Pochvala je největší motivací. Odměnu by rodiče měli zvážit, protože zvládnutí nové činnosti je pro dítko mnohem větší odměna než sladkost nebo hračka. Také by si na odměny navyklo a požadované činnosti by vykonávalo, jen když něco dostane. A nároky dětí s přibývajícím věkem stoupají.

Jak již bylo řečeno, ideální dobou pro nácvik samostatnosti je od druhého roku. Začíná se formovat dětská osobnost, rodiče se v tomto věku setkávají se zarputilostí pro činnost „já sám/já sama“ a proto je dobré děti v tomto podporovat. Jsou činnosti, které dítko v tomto věku zvládne samo.



Nočník

Ve dvou letech už by dítě mělo zvládat základy sebeobsluhy jako je používání toalety. Rodiče nemůžou chtít, aby se na nočník naučilo chodit samo, a nemůžou počítat s tím, že to zvládne hned na poprvé. Ale mohou podniknout první pokusy již mnohem dříve. V době, kdy už děťátko umí samo sedět, mohou je rodiče zkušebně posazovat na nočník na pár minut denně a vysvětlovat (lépe pomocí hraček ukazovat), k čemu nočník je. O to snazší pak bude opouštění plenek. Ale opět platí, že pochvalou a povzbuzením dosáhnou mnohem větších úspěchů, než nucením, přísností nebo snad zlostí či násilím.

Jídlo

Od jednoho roku už se děťátko dokáže strefit lžičkou do úst a napít se samo z hrníčku. V tomto období spousta maminek zoufá, protože do této chvíle bylo jejich miminko čisté a upravené a okolí jídelního stolu bylo uklizené. Jakmile však miminko začíná jíst samo, dokáže se zmazat od hlavy k patě, rozházet jídlo do vzdálenosti téměř nemožné a přitom ještě obědem vymalovat stěny pokoje i s nábytkem. Proto někdy maminky volí cestu menšího zla bez špíny a nepořádku a děťátko raději krmí samy. Ale tím svému drobečku moc nepomohou. Naopak, oddalují jeho samostatnost při jídle, která by pak mohla vést k problémům při příchodu do kolektivu v mateřské školce.

Hygiena

Děťátko velmi rádo napodobuje činnosti dospělých členů rodiny a učí se nápodobou. Když si rodiče po toaletě nebo před jídlem jdou umýt ruce, chce také. Když vidí, že si maminka čistí zuby, chce to také zkusit. Když se koupe ve vaně se starším sourozencem a vidí, že on se myje houbou, tak samozřejmě to chce zkusit také. Opět záleží na trpělivosti maminek, zda pro nácvik samostatnosti svého drobečka vydrží vytopenou koupelnu a vypatlané tři čtvrtiny mýdla nebo zda to vezmou do svých rukou samy.



Oblékání a obouvání

Svlékání zvládnou už miminka v kočárku. Od zouvání botiček až po sundávání plenek. Není to však účelová činnost vedoucí k oblékání či svlékání, ale motorická poznávací hra, co dokáže. To pravé oblékání a svlékání začíná děťátko zvládat od dvou let. Ze začátku by je maminka měla vyzývat ke spolupráci – např. označit část těla, kterou chce obléknout. Po té podávat kusy oblečení a povzbuzovat k samostatnému oblékání. Se zipy a knoflíčky ještě musí pomoci.

Obouvání botiček je pro děťátko velmi zajímavá činnost. Než se samo obuje, zkouší, kam všude jde botičky natáhnout, jaké patří k sobě, jak dlouhé jsou tkaničky, nebo co vše jde přilepit na suchý zip na zapínání. Nejprve obouvá botičky jakýmkoliv způsobem, tak se stává, že si je obuje obráceně. A opět je to zkouška trpělivosti maminky, dokáže-li obětovat delší čas k tomu, aby se dítě naučilo obout samo, nebo to raději vezme do svých rukou za třetinu času a napoprvé správně.

Uvedené činnosti – sebeobsluha, stolování, hygiena, oblékání a obouvání jsou podmínkami pro přijetí do kolektivu mateřské školky, proto by se rodiče měli obrnit trpělivostí a dát dítěti prostor pro rozvoj své samostatnosti.

Domácí práce

Dítko si v klidu hraje a maminka poklízí. Vezme do ruky prachovku nebo smetáček a lopatku a v tu chvíli přiběhne drobeček, bere jí náčiní z ruky se slovy: „Já taky!“ Jak je to s domácími pracemi? Povolit či nepovolit? Opět je to náročné na trpělivost. Určitě je velmi vhodné podporovat dítko v zájmu o domácí práce, protože pak nebude problém ve starším věku po něm chtít, aby si uklidilo pokojík nebo umylo nádobí. Musí se však začít pozvolna, společnými silami a poté přejít k přiřazení vlastní domácí činnosti, za kterou bude dítko zodpovědné. Nejlepší aktivity pro nácvik samostatnosti při domácích pracích je např. společný úklid hraček, podávání utřeného nádobí (které nejde rozbít), aby je uklidilo do skříněk, ukládání nákupu, odnášení oblečení do koše na špinavé prádlo, podávání kolíčků při věšení prádla a spoustu dalších činností. Dítko pak maminka nesmí zapomenout pochválit, aby je motivovala na příště.



Samostatnost a sebevědomí

Pokud je děťátko zdravé a dobře se vyvíjí, není důvod, proč ho v samostatnosti nepodporovat. Ve starším věku pak nebude mít problém se správně rozhodnout o svém budoucím životě, bude lépe přijímat a učit se nové věci. Díky pádům při prvních krůčcích a následnému postavení bez cizí pomoci bude v chybách hledat poučení a zkoušet nové cesty. Díky motivaci k prvním pokusům a pochvale bude pyšný na své další samostatné kroky. Díky trpělivosti rodičů, která jej vedla k samostatnosti, z něj vyroste zdravě sebevědomý člověk, který je hrdý na své úspěchy.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.