Máme doma ukňourané dítě

I děti občas nemají svůj den. Tak i Vy jste se jistě nechala slyšet povzdechem, že potomek dnes, s prominutím, otravuje. Toto synonymum se zdá být skutečně nejvýstižnější. Přesně to ukňourané dítě dělá. Jde na nervy.

Uplakané dítě | Foto: Shutterstock
Uplakané dítě | Foto: Shutterstock

Já, ukňouránek!

Žádná přesná definice kňouravosti asi není k nalezení. Ale přesto každý ví, co znamená. Nutno předeslat, že občas si zakňouráme všichni. A u dětí je to v podstatě normální. Jen je docela nepříjemné snášet cokoli, pokud je toho příliš. A děti, když se „rozjedou,“ umí poctivě kňourat i celé hodiny, ba dokonce celý den! Je to takové to neodbytné tahání maminky za šos a nespokojenost s čímkoli. Dítě je mrzuté a mumlá si cosi „pod vousy.“ Občas přitom pro větší efekt sklouzne k pláči. Někdy ani samo neví, proč kňourá. Vždy se něco najde. Buď kňourá proto, že něco chce, nebo naopak nechce. Zamane si odejít odněkud, kde má zůstat a zase obráceně… Kňourání dětí má nepřeberné a někdy těžko pochopitelné příčiny.

K této hře na nervy rodičů se uchylují, když nedosáhly, co si přejí a už je to pěkně štve. Kňourají ale také děti unavené a znuděné.



Proč to dělají?

Odrostlejší dítě velmi brzy pochopí, že kňourání jde na nervy. Dlouho se to nedá vydržet. Ten nepříjemný projev. Nenormální hlas. A pak – ten tón! Ten tón kňourajícího potomka! Možná taky patříte k těm, kteří nakonec ustoupí požadavku, jen když bude klid. Ne vždy ale dítě kňouráním vydírá. Může jen takto vysílat signál, který v jiné podobě rodiče přehlížejí. Třeba žádat o pozornost. Často je příčina ale i velmi prozaická. Dítě je prostě ospalé nebo na něj takzvaně „něco leze.“

Pokud kňourání za jakýmkoli účelem padá na úrodnou půdu, snadno se z něj stane zlozvyk. A ten, tak jako všechny ostatní, nemusí jít odstranit tak rychle. Když navíc ještě dítě vidí kolem sebe především v kolektivu vrstevníků mnoho podobných projevů, které na jiné mámy a táty fungují.

Jak „vyléčit“ kňourání

Tak jako ve výchově často, i tady pomůže trpělivost a důslednost. Nemá smysl ukňouránkovi nadávat nebo se mu dokonce posmívat. Úplně zabrat nemusí ani to, když si dítě postavíte do latě, sdělíte mu cosi o tom, jak nastavíte v případě takového chování pravidla a hned je začnete dítku taky odříkávat. Můžete zkusit třeba říct: „Líbí se mi Tvůj vlastní (normální) hlas. Tenhle ošklivý (ukňouraný) neslyším! Když něco chceš, mluv normálně.“ A máte pravidlo. Teď už je jenom potřeba ho důsledně dodržovat.

Odborníci tvrdí, že moudrý rodič má umět předcházet nežádoucím situacím ve výchově. Ušetří to hodně starostí a konfliktů. Pokud tedy předem víte o situaci, v níž by mohlo dítě padnout do kňouravé nálady, připravte se na ni. Je jasné, že například po dvouhodinovém čekání u lékaře by už kňoural kdekdo. Nezapomeňte proto vzít s sebou knížku, hru pro jednoho, nebo si promyslete nějaké povídání o tom, co dítě zajímá. Dobré je i hraní se slovy. Odvedete tak pozornost dítěte od hrozícího kňourání. Je více takových kritických míst, jako je čekárna u doktora. Dalším takovým jsou určitě supermarkety a nákupní centra. Tato místa je lepší s dítětem v období kňourání docela vynechat, nebo se zdržet vždy jen na dobu nezbytně nutnou. Důvody jsou asi jasné. Nakupování s malými dětmi, to je vůbec kapitola sama pro sebe.



Chce to sice nějakou dobu a hodně trpělivosti, ale i tyto projevy, ze kterých se maminkám po celodenním kolotoči už ježí vlasy, časem pominou. Z úporného kňourání každé dítě dříve nebo později vyroste. Jakmile se přesvědčí, že jím ničeho nedosáhne. A z ukňouraného období si odnese do dospělosti jen občasné stavy navlas podobného rozpoložení. Ano, vždyť i dospělí si zakňourají. Jen tomu možná už říkají jinak.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.