První pomoc při potížích s dušností

Zřejmě každá maminka se nejvíce děsí toho, že by její dítě mělo potíže s dýcháním. Ty mohou být způsobeny nejrůznějšími nemocemi a záněty horních dýchacích cest, plic či srdečními potížemi. Příčiny však mohou být i psychické. Nemocný má pocit, jako by se nemohl dostatečně nadechnout, dýchá se mu velmi těžce a namáhavě, v akutní situaci může dojít i ke ztrátě vědomí. Když tyto problémy postihnout velmi malé děti (novorozence a kojence), začíná rodičům pravá noční můra. Strach, obavy a nejistota se stávají každodenními společníky. Co tedy může rodič při záchvatech dušnosti miminka dělat?

Proč dušnost vzniká?

Dušnost neboli dyspnoe se vyznačuje subjektivním pocitem dechové tísně. Příčinou dušnosti mohou být psychické i tělesné poruchy a onemocnění. Pro odstranění dušnosti je tedy třeba léčit její příčinu – původní nemoc. Pokud se dušnost neléčí, není včas odhaleno a léčeno závažné onemocnění, které může později způsobit vážné potíže. Jestliže plíce, srdce a krevní oběh nefungují správně, tělo není schopné udržet v těle dost kyslíku, proto bývá příčina dušnosti většinou ukryta zde.

U malých dětí může být chvilková (akutní) dušnost způsobena například i hysterickými záchvaty pláče či špatným spolknutím jídla. Příčinou dušnosti může být buď zabránění přístupu vzduchu do plic, nebo porucha přesunu kyslíku ke tkáním. Dlouhodobou (chronickou) dušnost může způsobovat například neléčené astma, srdeční vady či extrémní obezita. Dušnost lze dále dělit na inspirační (při nádechu) a expirační (při výdechu). U nemocného se může projevovat při zvýšené fyzické zátěži, ale i pokud je jedinec zcela v klidu. Jedinec postižený dušností cítí úzkost, neklid a zvýšenou činnost dechových svalů. Jelikož tělo nedostává dostatek vzduchu, snaží se dýchat rychleji, aby zvýšilo přísun okysličeného vzduchu do plic. S tím se však dostavuje pocit nedostatku vzduchu v okolí a nemožnosti nadechnout se.

Možné příznaky dušnosti:

• bolest, tlak nebo nepříjemné pocity v oblasti hrudníku
• bolest v rukou
• bolest vystřelující do čelisti nebo bolest v krku
• otékání kotníků a nohou
• náhlá, bezdůvodná únava
• pocení, zvýšená teplota či horečka, výskyt hlenu v krku
• pískání při dýchání
• chronický kašel
• modré zabarvení okrajových částí těla – rtů, ušních boltců, nosu či prstů

První pomoc při dušnosti

Je-li příčinou dušnosti vdechnutí cizího tělesa či špatné pozření stravy, musíme tuto příčinu okamžitě dostat ven z dýchacích cest. Kojence si položíme na předloktí horní končetiny, jeho hlava směřuje dolů k zemi. Poté ho několikrát přiměřenou silou udeříme plochou dlaně mezi lopatky ve směru k hlavě. Nebojte se trochu přitlačit, pouhé zmáčknutí nebude fungovat. Nedaří-li se dostat těleso ven, navštivte ORL.

Pokud je dušnost způsobena onemocněním horních cest dýchacích (zánět hrtanu, průdušek či plic) a trvá-li delší dobu, je třeba vyhledat lékařskou pomoc a snažit se dítě uklidnit. Má-li dítě pouze rýmu, která mu zhoršuje dýchání, pravidelně z nosu odsávejte hlen. Dítě byste také měli pokládat do zvýšené polohy (hlavička je výše než tělo). Je tedy lepší, pokud dítě například chováte, nebo ho máte položené na klíně, než když leží v postýlce. Dalším důvodem akutní dušnosti může být choanální atrézie, kdy u dítěte mezi dutinou ústní a nosní zůstala zachována tkáňová přepážka. Jelikož miminka dýchají převážně nosem (jen velmi malé procento dýchá i ústy), může to být problém. V tomto případě musí zasáhnout lékař, někdy je přepážka pomocí operace odstraněna.

Miminka se také umějí výborně vztekat a plakat. Někdy chytnou tak silný záchvat, že se zalykají a pak se nemohou nadechnout. Stejně tak se to může přihodit, pokud se dítě opravdu hodně lekne. Dítě se jakoby „zasekne“, slyšíme jeden stále stejný zvuk, který vydává, a vidíme, že nemůže popadnout dech. Po chvíli mu mohou zmodrat rty a nos, dítě může dokonce i omdlít. Jedná se o tzv. respirační afekt, který je vyvolán silnou emoční reakcí dítěte na určitý podnět. Nervová soustava miminka ještě není dokonale vyvinuta, proto se při vypjatých situacích objevují dýchací potíže. Vyzkoušejte dítěti foukat do tváře, stříknout mu na hlavičku trochu vlažné vody nebo ho položit na záda na zem a zvednout mu nohy nahoru. Pomáhá také foukání přímo do otevřené pusy. U těchto záchvatů je třeba dávat pozor na jazyk, který může zapadnout. Při silném záchvatu je tak dobré položit dítě na zem a mírně mu zaklonit hlavu, aby se mu lépe dýchalo a jazyk nezapadl.