Malý pacient

Situace, která přináší starosti, která vždy naruší zaběhnutý chod rodiny a všichni ji chtějí mít vždycky co nejrychleji za sebou. Nemocné dítě. I když se snažíte sebevíc, ať zůstává zdravé, nějaká ta nemoc se přesto čas od času ohlásí. Nejčastěji zvýšenou teplotou nebo horečkou, kašlem, rýmou, nebo vyrážkou.

Máme doma maroda

Dětem může rázem vystoupat teplota i hodně vysoko a i když to maminku vždycky vystraší, nemusí jít hned o nic vážného. Stává se, že dítě má teplotu jen pár hodin nebo jeden den, ale další už o ničem neví a je zase jako rybička. Když opravdu přichází nemoc, přidávají se k  teplotě brzy další příznaky. Podle věku dítěte a závažnosti příznaků rodiče většinou sami poznají, zda je potřeba už vzít potomka k lékaři, nebo ještě vyčkat. Někdy má dítě třeba jen zvýšenou teplotu bez dalších potíží. Pokud však trvá déle, než jeden nebo dva dny, měl by pediatr dítě vidět. Ten podle popisu zdravotního stavu odhalí nemoc a určí léčbu. Když dítko dostane léky, často má zároveň naordinováno ležet v posteli. To ale bývá velký problém. Malé dítě se musí cítit opravdu hodně, hodně, špatně, aby vydrželo pod peřinou. Jakmile se mu trochu uleví, vrací se mu energie a začne se nudit.

Zdravý nemocný. Jak ho zabavit?

Recepty na zabavení malého pacienta zatím nedoznaly žádného velkého pokroku a jsou pořád stejné. Aby se dítě nenudilo, nesmí být dlouho samo. Rodič, který ho ošetřuje, by měl být skutečně s ním. A aktivity mohou být v podstatě stejné jako vždy, když je dítě doma třeba za deštivého odpoledne. Jen by měl být zachován klidový režim. Využít se dá všechno, co dítě baví. V předškolním věku hodně zabaví obrázky a omalovánky. Stavebnice, vystřihovánky a další z mnoha možností tvoření pro šikovné ručičky. Dobrou volbou je i modelína nebo knížky se samolepkami. Ověřené jsou i pohádky na DVD. Ale taky – prosté povídání si. I když se to nezdá, děti si často vzpomenou na dobu, kdy byly nemocné, jako na idylu. A to jen proto, že táta a máma byli pořád s ním.

Dítě v nemocnici

Stane se, že dítě onemocní vážněji, utrpí úraz nebo musí na operaci. Čeká ho pobyt v nemocnici. To je velmi stresová situace pro něj i pro rodiče. Malé dítě neví, proč musí do nemocnice, když jindy stoná doma. To někdy není snadné vysvětlit. Zároveň je pro něj velice těžké přijít do neznámého prostředí plného bílých plášťů a zůstat tam. Ke všemu ho čekají vyšetření, která mohou být nepříjemná. V takové situaci je obzvláště důležité, aby rodiče „nezradili.“ Malému pacientovi by se mělo dostat pravdivých odpovědí na všechny otázky kolem hospitalizace. Nemá smysl říkat, že půjde hned domů, že mu v nemocnici nebudou nic dělat, nebo že jsou všechna vyšetření bezbolestná. Pravda vyjde velmi rychle najevo. Víc, než jakoukoli milosrdnou lež, potřebuje dítě jistotu, že s ním rodiče budou, jak nejvíc to půjde, že ho neopustí, a budou mu oporou. Mělo by s sebou mít kousek domova. Plyšáka, knížku, polštářek.

Dítěti psychicky velice pomůže, když je s ním v nemocnici někdo blízký. Děti s doprovodem pobyt o mnoho lépe zvládají a rychleji se zotavují. Většina zařízení vychází, co se týče doprovázení dítěte, rodičům a příbuzným maximálně vstříc. Omezující může být však nedostatek lůžek. Hospitalizovat se s dítětem může nechat i prarodič, nebo jiná blízká osoba. U pacientů do šesti let jsou náklady doprovázející osoby hrazeny pojišťovnou. Doprovázet dítě starší znamená, že si rodina musí náklady na stravu a nocleh uhradit většinou sama. V praxi je vidět, že to mnoho rodičů dělá. Pobyt v nemocnici je pro malé dítě hodně náročný. A strádá-li navíc odloučením od svých blízkých, je to ještě horší.