A zase nová boule, aneb když nám dítě neposedí

Ty nestíháš? Tak to teprve uvidíš, až začne chodit!“ Taky znáte tuto větu od své kamarádky – zkušenější matky? Je to pravda. Péče o dítě je všestranně náročná, ale dokud je jen ležícím miminkem, dá se všechno nějak snáz zorganizovat. Ale jen co zjistí, že nožičky dovedou běhat, budete trávit valnou část dne tím, že mu budete v patách. V tomto období je totiž poměrně velké riziko úrazů. Dítě v nadšení z toho, že objevilo chůzi, nevidí, neslyší, pádí, ani neví kam. Ale i když ho z očí vůbec nespustíte, není ve vašich silách ho dokonale uhlídat. Nějaké ty karamboly jsou na denním pořádku.

Ledování boule na hlavě | Foto: Shutterstock
Ledování boule na hlavě | Foto: Shutterstock

Modřiny a boule

Malá batolata jsou o dost více čiperná, než rozumná. Koordinace jejich pohybů navíc ještě dlouho nebude dokonalá. Vlastní hlavička je pro ně značnou tíhou a snadno je převáží. Proto nejvíce padají právě na hlavu nebo dokonce rovnou na obličej. Naneštěstí právě pády na hlavičku mohou být nebezpečné. Opakované údery do hlavy jsou velmi škodlivé a následky se mohou projevit i po letech. Na druhou stranu však není nutné propadat panice při každé bouli.



Děti taky ještě neodhadnou vzdálenost, výšku, či hloubku. Proto se často o něco uhodí, odřou se nebo zakopnou. Většinou se to stane velice rychle, takže ani není čas zareagovat. Drobečkové v tomto věku jsou hodně odolní proti vážnému zranění. Jejich kosti jsou pružné. Ale boule uprostřed čela, která umí vystrašit, naskočí, než se nadějete. Při pádu se dítě v prvé řadě lekne a už jen proto spustí velký křik. Tím vše působí ještě dramatičtěji. Zkoumání okolního světa prostě není zadarmo. Nejvíce padají batolata v období do dvou let, pak už je boulí a modřin méně. Záleží ale samozřejmě na tom, jak je dítě šikovné, a kdy začalo chodit. Větší sklon k pádům a úrazům mají hyperaktivní děti.

Aby bolístek bylo méně

Prostor, v němž se batole nejčastěji pohybuje, by měl být proti úrazům co nejlépe zabezpečený. Nejdůležitější přitom je předvídat. Kam dítě rádo poleze, čeho se bude snažit zachytit, kam si bude nejspíš chtít často sednout nebo kleknout. Například dokud dítě nedokáže slézat z pohovky nohama napřed a uvědomit si, že je již na kraji, bude z ní padat a pravděpodobně rovnou na hlavu. Nebezpečí znamená i cokoli, co na sebe může stáhnout nebo shodit. Pozor na pády z kuchyňské židle nebo její převrhnutí. Ať s dítětem, nebo na něj. I v tomto případě to nejčastěji odnese hlavička. Bránit děťátku v pohybu není možné, ale pokud potřebuje opravdu nutně prozkoumat něco, co už předem hrozí úrazem, je potřeba být v plné pohotovosti a mít připravenou bezpečnou náruč. Na druhou stranu je ale chyba chránit dítě preventivně před všemi pády. Ztrácí tak možnost naučit se samo správně padat.



Padat se naučí jen padáním

Když maminka při sebemenším náznaku pádu dítě hned chytne, začne to batole logicky považovat za normální. Bezpečně padat se naučí jenom tehdy, když bude mít s touto situací opakovanou zkušenost, a bude ji muset co nejlépe vyřešit. Když budete dítěti pořád v patách, chytnete ho při každém škobrtnutí instinktivně, a ono se bude podle toho chovat. Proč by se mělo snažit nespadnout, když ví, že ho chytíte! Spolehlivou cestou, jak naučit bezpečně padat také je, nepomáhat dítěti do stoje. Když se dobře naučí postup, jak správně vstát, naučí se zároveň, jak nespadnout, jako hruška. Pochopí, jak použít při pádu kolínka, i to, že je potřeba dát rychle ruce před sebe. Je už tak blízko toho, aby objevilo polohu dřepu, která mu umožní při padání dozadu skončit na zadečku a udržet hlavu nahoře, aniž by se do ní uhodilo. Každé zdravé dítě se padat naučí, tak, aby si co nejméně ublížilo. Může to trvat jenom několik dní, ale také pár týdnů.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.