Sociálně slabá rodina

Sociální znevýhodnění některých rodin s dětmi v důsledku ekonomického tlaku současnosti je nepřehlédnutelný problém. Souhrou nepříznivých okolností může postihnout prakticky kteroukoliv rodinu.

Sociálně vyloučené děti | Foto: Shutterstock
Sociálně vyloučené děti | Foto: Shutterstock

Úvodem je potřeba nejprve přiblížit pojem „sociálně slabá rodina“. Co tedy obvykle spojení těchto tří slov ve svém komplexu znamená?



Nízké nebo nižší finanční příjmy

Rodinu sociálně slabou charakterizují nejčastěji především nízké nebo nižší finanční příjmy. To znamená, že ekonomická situace rodiny ztěžuje nebo nedovoluje pokrýt nezbytné náklady v souvislosti se základními životními potřebami jejích členů. Životní úroveň rodiny, kvalita jejího života, jsou nižší, sociálně se rodina nachází obvykle na spodním konci společenského žebříčku.

Nižší stupeň vzdělání, absence kvalifikace

Nižší finanční příjmy mohou, ale nemusí, být přímým důsledkem nižšího stupně vzdělání, anebo disponování pouze méně významnou (případně nedisponováním žádnou) pracovní kvalifikací. S absencí kvalifikace pak souvisí i vyšší riziko nezaměstnanosti, jejímž logickým důsledkem je ekonomická slabost či nestabilita.

Zdravotní hendikep

Další z možných příčin sociálního znevýhodnění je trvalý, dlouhodobý nebo i krátkodobý zdravotní hendikep, který může být buď tělesný, anebo duševní.

Neúplná rodina

Výrazný sociální problém představuje také rodina neúplná, a to ať už je tento stav způsoben rozchodem partnerů nebo úmrtím jednoho z nich.

Vícečetná rodina

Výrazně ohrožena chudobou může být i rodina vícečetná.

Jazyková bariéra, rasový původ, odlišná kultura

Sociální znevýhodnění je také často důsledkem jazykové bariéry, rasového původu nebo vazby na odlišnou kulturu, její zvyklosti a přirozené vzorce chování.

Závislosti

Častým průvodním znakem sociálně slabých rodin jsou také patologické závislosti rodičů. Propadnutí závislosti na alkoholu, toxických látkách nebo hracích automatech logicky minimalizuje možnost uplatnit se na trhu práce.

Sociální vyřazení rodiny ze společnosti

Nepříznivá ekonomická situace rodiny pak následně často vede, v různé míře, k jejímu sociálnímu vyčlenění, k izolaci.

Sociálně vyčlenění mívají obvykle obtížnější přístup k možnostem vzdělávacím, k využívání nabídek služeb různých institucí i příležitostí nabízených prostřednictvím sociálních sítí.

To vše má výrazně negativní dopad na jednotlivé členy rodiny, děti z toho samozřejmě nevyjímaje.

Cíl směřování sociální politiky

Cílem sociální politiky, sociálních služeb a všech jimi používaných dostupných a možných prostředků je pomáhat sociálně znevýhodněným rodinám jejich situaci řešit, začlenit je (opět začlenit) do společnosti.

Odborníci, v jejichž kompetenci je poskytování různých sociálních služeb (sociální pracovníci), hledají a nabízejí individuální možnosti, jak nejsnáze k tomuto cíli dojít.

Sociální oslabení rodin je v současné době často diskutovaným tématem.

Jeho řešení a vyřešení bývá obvykle během na dlouhou, často i velmi dlouhou, trať. To proto, že ruku v ruce se zvyšujícím se ekonomickým tlakem současnosti jde i zvyšující se počet ekonomicky slabších či slabých rodin nebo jednotlivců.

Kde hledat příčiny neschopnosti tomuto tlaku adekvátně čelit?

Odpověď není, ani být nemůže, jednotná ani jednoznačná.

To proto, že ne vždy lze za touto neschopností hledat pouze nepřizpůsobivost těch, kterých se uvedený problém týká.

V některých případech se jedná o komplex okolností, které ve svém součtu nadmíru nepříznivě ovlivňují výsledný efekt, a tedy i snahu a schopnost rodiny vzniklou a trvající situaci optimálně, účinně, řešit.

Optimálním řešením této vzniklé krizové situace bývá včasné využití pomoci nabízených sociálních služeb.

Cílem těchto služeb je účinně napomáhat konkrétní rodině překonat nepříznivou sociální situaci, obnovit její funkčnost. A dovést tak rodinu k schopnosti plnit její základní poslání, kterým je výchova dětí.



Sanace rodiny

Jedná se o cílený proces sociální práce s rodinou, označovaný jako sanace rodiny.

Sanace rodiny je takzvanou sociálně aktivizační službou pro rodiny s dětmi, která má charakter prevence před hrozbou sociálního vyloučení rodiny.

Cílem sanace je zmírnit míru ohrožení celkového vývoje dítěte v rodině, odvrátit hrozbu umístění dítěte do ústavní výchovy a poskytnout veškerou možnou podporu a účinnou pomoc, které jsou nezbytné k zachování rodiny jako celku.

Sanace rodiny zahrnuje činnost sociálně terapeutickou, poradenskou, výchovně vzdělávací a aktivizační.

Sociálně aktivizační služby mohou mít charakter služeb terénních i ambulantních. Vycházejí výhradně vždy z konkrétní krizové sociální situace rodiny, ze způsobu jejího života, z konkrétní podoby sociálního prostředí (z možné hrozby nejrůznějších společenských konfliktů, případné trestné činnosti a podobně).

Sanace rodiny je považovaná v současné době za optimální způsob, jakým lze udržet dítě v jeho biologické, přechodně nefunkční (nebo jen málo funkční) rodině, a současně i účinně pomáhat s řešením krizové situace všem rodinným příslušníkům.

Uvádí se, že významným přínosem sanace je snižování počtu dětí, které musí být z důvodu odebrání z rodiny umístěny v zařízeních ústavního typu.

Individuální přístup ke krizové sociální situaci

V této souvislosti je ovšem nezbytné zmínit nutnost vždy individuálního detailního posouzení konkrétních případů krizových sociálních situací. V některých případech bývá dočasné umístění dětí mimo biologickou rodinu žádoucí, pro dítě nanejvýš přínosnou, alternativou. V tomto případě sociální služby cílí k umožnění optimálního, průběžného, kontaktu rodiny s odloučeným dítětem a k zabezpečení jeho návratu do bezpečného rodinného prostředí.

Z uvedeného vyplývá, že samotnému procesu sanace, jeho počátku, předchází podrobný rozbor stávající kompletní rodinné situace.

Cílem sociální práce je navázání vztahu důvěry se členy rodiny, a tím optimálně podněcovat snahu rodiny spolupracovat. Vyvrátit předsudek nevstřícného postoje ze strany sociálních pracovníků, jehož přetrvávání často brání najít pro konkrétní rodinu rychlé a účinné optimální řešení vzniklé sociálně nevyhovující situace.

Primární snahou sociálních pracovníků je objektivní posouzení míry ohrožení zdravého vývoje dítěte v souvislosti s rodinným prostředím, kde vyrůstá. Vyhodnocuje se případné zanedbávání péče o dítě, a to z několika základních úhlů pohledu.

Posouzení kvality péče o dítě

Může se jednat o nedostatečnou péči o dítě, o jeho zanedbání, a to nejen po stránce fyzické, ale také duševní.



Fyzické zanedbávání

Fyzicky zanedbávané dítě může dlouhodobě hladovět nebo být živeno nevhodnou stravou. S tím pak přímo souvisejí možné zdravotní komplikace, a to například v důsledku nedodržování konkrétních potřebných dietních opatření, výživových norem i věku dítěte odpovídající složení stravy.

Zanedbání dítěte potvrdí nebo vyvrátí v uvedených případech pediatr, a to v souvislosti s případným, jím diagnostikovaným, zdravotním problémem, který může být zjištěného špatného prospívání dítěte příčinou.

Ke zdravotnímu ohrožení dítěte významně přispívá i zanedbávání jeho oblékání a obouvání. Oblečení nebo obuv neodpovídá aktuální potřebě vzhledem k ročnímu období; často bývají také v nevyhovujících velikostech.

Souvisejícím problémem je zanedbávání dodržování a uplatňování hygienických návyků a opatření.

S ohrožením dítěte z hlediska jeho zdravotního stavu souvisí i zanedbávání nezbytné zdravotní péče. Rodiče nevodí dítě na pravidelné preventivní lékařské prohlídky k pediatrovi, nezajistí dítěti optimálně lékařskou péči ani v případě jeho onemocnění, a to ať už jednorázového, anebo chronického, které vyžaduje vždy pravidelné, průběžné lékařské kontroly.

Zanedbávání vzdělání a výchovy

Zanedbávání dítěte se projevuje také v oblasti jeho vzdělávání a výchovy.

Dítěti se nedostává odpovídajících forem vzdělávání ani výchovy, které vycházejí z jeho možností a potřeb. Časté bývají absence ve školní docházce.

Dítěti nebývá věnována ze strany rodičů péče ani uplatňovaná výchova odpovídající jeho věku a mentální zralosti. Časté bývá ponechávání dítěte bez potřebného dozoru, což může ohrožovat nejen jeho zdraví, ale také život (ohrožení plynoucí z prostředí, které je pro dítě nevhodné nebo nebezpečné).

Zanedbávání emoční

Podceňované, ale o to významnější (z hlediska komplexně zdravého vývoje dítěte) je zanedbávání emoční.

Dítěti se nedostává potřebného přijímání rodiči, jejich podpory, vyjádření pozitivních citů, lásky, přirozeného vyjádření zájmu o dítě, o jeho radosti i starosti. Chybí dostatečná, potřebná, komunikace mezi rodiči a dětmi, vzájemná vazba.

Dítě trpí emočním strádáním, které je srovnatelné se strádáním materiálním i fyzickým. Přesto dopad emočního strádání nebývá doceněn.

Emoční zanedbávání dítěte bývá poměrně těžko prokazatelné.

Za syntézu emočního a fyzického strádání lze považovat v uvedených souvislostech život bez domova, životní podmínky rodin, které žijí na ulici nebo neustále střídají místa svého pobytu. Dítě potřebuje stabilní, bezpečný i láskyplný domov, kam se může v případě potřeby uchýlit, a kde se může zdravě vyvíjet po všech stránkách.

Uvedené typy možného zanedbávání dítěte prokazatelně souvisejí především s ekonomicky znevýhodněnými rodinami, s jejich sociálním postavením.

Uvádí se, že určit příčiny, které vedou k zanedbávání péče o dítě, nebývá vždy snadné. Někdy souvisí skutečně s neutěšenou sociální situací rodiny, jindy může být důsledkem odlišných norem, odpovídajících jiné kultuře, v některých případech je potřeba dobrat se hlubších důvodů, z nichž je schopnost rodičů pečovat o dítě snížena.



Sociálně slabé rodiny pomoc potřebují

Hrozba ekonomické nedostatečnosti či nestability, sociální znevýhodnění a obavy z komplikací z uvedeného plynoucích, to vše se mnohdy odráží v postoji párů k založení rodiny. Tento významný životní krok bývá v současnosti poměrně často odkládán, anebo pár založení rodiny vůbec neplánuje. Obvykle přirozeně existující hrozba ztráty zaměstnání, realita nestability zaměstnavatele, strach z možného rozpadu partnerského vztahu či z nemoci, a s tím následně i logicky související změna ekonomické situace, je realitou, kterou vnímáme obvykle kolem sebe všichni.

Sociální politika, byť vstřícně nastavená směrem k rodinám s dětmi, nemůže ovšem zabezpečit trvale optimální ekonomickou situaci rodin vzhledem k možnému vzniku nepředvídatelných okolností. V případě potřeby ovšem účinně pomáhá negativní dopad těchto okolností na fungování rodiny významnou měrou řešit.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.