Šikana na základní škole

Šikana na základní škole je dnes bohužel poměrně častým problémem. Z výzkumů dokonce vyplývá, že šikanou si na základní škole prošlo 41% dětí, a že šikana na základní škole je častější než na střední škole. Šikana přitom probíhá spíše na druhém stupni základní školy. Všeobecně dále platí pravidlo, čím menší škola, tím méně šikany. V posledních letech navíc dochází k růstu násilného jednání mezi žáky, v minulých letech bylo zaregistrováno 20% méně případů šikany. Jak tedy šikanu u dítěte rozpoznat, jak se jí bránit a reagovat na ni?

Šikana ve škole | Foto: Shutterstock
Šikana ve škole | Foto: Shutterstock

Co je šikana a jak ji poznat?

Šikana se objevuje prakticky na každých školách a může se přihodit komukoli. Nemusí se odehrávat pouze ve vyučování nebo o přestávkách, ale také cestou do školy či ze školy, nebo v době osobního volna žáka. Šikanou se označuje jakékoli chování jednoho jedince k druhému, které má za úkol ublížit, zastrašit či ponížit. V některých případech dochází i ke skupinové šikaně, zejména skupina proti jedinci nebo dvě skupiny proti sobě. Šikanovaný žák se neumí proti šikaně bránit, má ze svých trýznitelů strach, a to takový, že o šikaně ani nikomu neřekne. Dalším častým důvodem, proč dítě šikanu tají, je stud. Dítě se stydí přiznat rodiči či učiteli svoji „slabost“.



Šikana může být psychická, fyzická nebo smíšená. K psychické šikaně se častěji uchylují dívky, nejčastěji má verbální a agresivní podobu. Klasickými příklady je posmívání se, urážení a zastrašování druhého jedince. Dále také vyloučení zastrašovaného z kolektivu, jeho izolace a zesměšňování před ostatními žáky ve třídě, aby s ním nechtěli být. Dívčí šikana je mnohem více promyšlená a záludná než chlapecká, téměř vždy se zaměřuje na spolužačky, které jsou pro ostatní buď konkurencí, nebo jsou naopak lehkým terčem posměchu.

Naopak chlapci častěji používají šikanu fyzickou. Do spolužáka strkají, podkopávají mu nohy, berou mu věci a schovávají je nebo rozbijí, v extrémnějších případech ho zbijí nebo mu strkají hlavu do záchodu. Jejich způsoby nejsou vynalézavé, ale bolestivé a vždy je používají proti fyzicky slabému jedinci. Většinou v partě existuje jeden vůdce, které strhne ostatní žáky k šikaně slabšího jedince. V dnešní době se navíc začíná čím dál častěji vyskytovat šikana kybernetická, kterou je téměř nemožné odhalit. Nejčastěji se odehrává na sociálních sítích a dalších veřejných komunikačních serverů, dále také prostřednictvím emailu a telefonních zpráv. Rodič nemá k těmto serverům přístup, protože nezná heslo a nemusí mít ani potuchy, že je jeho dítě obětí kyberšikany. Kyberšikana bývá často anonymní, tím těžší je ji řešit

Šikana bývá dlouho skryta a velice špatně se odhaluje. Pokud u svého dítěte zpozorujete náhlou změnu chování (pasivita, zamlklost), časté ztrácení věcí, nechuť až strach jít do školy či fyzické známky na těle, kdy se dítě často vymlouvá, že někde upadlo apod., zbystřete. Může se jednat o následky školní šikany. Šikanované dítě může dále propadat depresím, úzkostem a mít nedostatek sebeúcty, neustále o sobě pochybovat.

Účastníci a stádia šikany

Agresorem bývá fyzicky silnější a vyspělejší jedinec (popř. skupina). Často pochází z prostředí, kde agresi viděl či zažil a považuje ji za běžnou a normální věc. Agresoři většinou trpí pocitem méněcennosti a malým sebevědomím. Obětí je často odlišující se jedinec (vzhledem, povahou, náboženstvím, sociálně, národnostně) nebo nováček, který se má do skupiny začlenit. Psychicky bývají slabší než ostatní, jsou plaší a úzkostní. Agresor a oběť však mají i stejné rysy – zhoršení hodnocení ve škole, v kolektivu nejsou moc oblíbení, často mají problémy v rodině. Oba také trpí nízkým sebevědomím.

Šikana ve škole bývá spojena s celou třídou, často je tedy skupinová. Málokdy se stává, že probíhá pouze mezi dvěma jedinci. Šikana začíná nenápadně. Zprvu agresor útočí na psychiku, oběť bývá odmítána, pomlouvána a bývá terčem posměchu. V dalším stádiu dochází k fyzickému násilí a manipulaci. Zde je velice důležitý přístup ostatních žáků, mohou šikanu v počátečních stádiích utnout, zastat se šikanovaného. Třetí stádium je klíčové. Utvoří se v něm skupina agresorů, kteří si proti oběti „zasednou“ a postupují záměrně a systematicky. Zde by měla zasáhnout kladná proti skupina, pokud se tak nestane, tyranům nic nebrání v dalším násilí. V předposledním stádiu šikanu dochází ostatními jedinci k přijetí agresorů a jejich pravidel. V této fázi se bohužel mnohdy k tyranům přidají i jindy hodní žáci. Ve vrcholném stupni šikany pak žáci přijímají ideologii šikany, pokud ne, stávají se sami šikanovanými.



Jak na šikanu reagovat?

Pokud máte podezření, že se vaše dítě stalo obětí šikany, obraťte se jako první na třídního učitele, který by měl tyto věci řešit. Učitel si k rozhovoru nejspíše zavolá vás a vaše dítě, dále agresora a jeho rodiče a společně budete o problému mluvit. Pokud se jedná o šikanu skupinovou, uplatňuje se často skupinová (třídní) terapie, kde se všichni žáci třídy vyjadřují k problému šikany. Tyto skupinové terapie mohou sloužit i jako prevence před šikanou, upevňují třídní vztahy a posilují kolektiv. Agresor nejspíš dostane důtku, sníženou známku z chování a může být také přeřazen do jiné třídy. Jestliže byl nějaký jedince přítomen u šikany, ale nebyl agresorem ani obětí, může mít šikana vliv i na něj.

Bohužel, ani samotní pedagogové někdy pořádně nevědí, jak adekvátně na šikanu reagovat, a zastavit ji. Učitelům na základních školách chybí potřebná odbornost a kvalifikace v boji se šikanou. Na školách se dnes zejména kvůli šikaně vyskytuje školní psycholog, který řeší problémy dětí ve škole a specializuje se na pomoc při šikaně, je k tomu způsobilejší než pedagog. Pokud škola nemá vlastního psychologa, doporučuje se nějakého navštívit, ať už je dítě obětí šikany, či samotným trýznitelem.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...