Pupečníková krev

Dnes už má, zcela bezpochyby, každá nastávající maminka alespoň základní povědomí o existenci a možnostech využití pupečníkové krve. Ty nejdůležitější potřebné informace získá nejčastěji od svého gynekologa. Případné další, doplňující informace, s konkrétními podrobnosti, si pak v případě svého hlubšího zájmu o tuto problematiku velmi snadno dohledá v dostupných zdrojích.

Po odběru pupečníkové krve | Foto: Shutterstock
Po odběru pupečníkové krve | Foto: Shutterstock

Co je to pupečník?

Pupečník neboli pupeční šňůra je definován jako charakteristická anatomická struktura živorodých savců. Konkrétně pupečník lidský je provazec o průměru 1-2 cm a délce cca 55 cm. Spojuje v matčině těle placentu a pupek plodu, pupečníkové tepny (2) a žíla (1) průběžně transportují k vyvíjejícímu se plodu krev z placenty a zpět. Pupečník současně umožňuje optimální výměnu dýchacích plynů, přísun živin, odstraňování odpadních látek.



Pupečníková krev – synonymum pro záchranu života

O tom, co to pupečníková krev vlastně je, jakým způsobem může být prospěšná pro zdraví, jak ji lze získat a za jakých podmínek následně uchovat atd. máme jistě všichni k dispozici informací dostatek. Odborníci na tuto problematiku nám průběžně poskytují rámcový přehled o tom, kam až dospěl v současné době výzkum. Pracuje se na něm dlouhodobě. A veřejnost o něj nesporně projevuje velký zájem. To proto, že pupečníková krev bývá často používaným synonymem pro záchranu lidského života.

Pupečníková krev – životadárný unikát

Pupečníková krev je, podle dostupných zdrojů, zcela určitě unikátem. Pro zatím předpokládaný rozsah svých léčebných možností. Jisté úskalí lze v současné době ale spatřovat v tom, že lékaři-specialisté nejsou za jedno ve svých názorech na postoj k problematice pupečníkové krve. A to zcela pochopitelně vede k pochybnostem a nejistotě především ve chvíli, kdy se nastávající maminky, respektive oba rodiče, musí rozhodnout. Jak přistoupit k nabídce možnosti odběru a následného uchování pupečníkové krve. Pro případnou potřebu pro vlastní dítě, anebo pro potřebu kohokoliv jiného. Pupečníková krev se neodebírá všem narozeným dětem, ale pouze po předchozí domluvě matky s lékaři. Při rozhodování rodičů sehrává jistě nezanedbatelnou roli otázka finančních nákladů. Uchování pupečníkové krve pro potřeby konkrétního dítěte je totiž zpoplatněno. Znamená to logicky, že nabízená služba nemusí být dostupná všem, kteří by o ni stáli.



Pupečníková krev pohledem nastávající maminky

Pokusme se neopakovat mnohokrát už řečené i napsané souvislosti a vysvětlení týkající se fenoménu pupečníkové krve jako takové a podívejme se na problematiku jejího odběru a uchování z pohledu nastávajících maminek. Těch se týká především, ty stojí před zcela zásadní volbou, jsou za ni zodpovědné a zvolit bezpodmínečně musí. Otázka tedy zní: Odebrat a uchovat pupečníkovou krev – ano či ne a proč?

Jistě každá žena, dlouho před narozením svého s láskou očekávaného děťátka, přemýšlí, jak a čím nejlépe mu prospět. Aby bylo zdravé, dobře se vyvíjelo, a samozřejmě – aby bylo šťastné. Všichni také vnímáme a vstřebáváme průběžně všechny dostupné informace o možnostech i omezeních léčby nejrůznějších onemocnění. Takových, která se v průběhu života nemusí vyhnout nám ani našemu dítěti. A nejvíce nás pochopitelně zajímají informace, jak můžeme v případech onemocnění dítěti pomoci, jaká je prevence nebo optimální způsob léčby. V současné době je bezesporu jednou takovou, zcela zásadní a velmi často diskutovanou, informace o léčebných účincích pupečníkové krve.

O pupečníkové krvi, o její mnohostranné využitelnosti k léčbě i velmi závažných onemocnění, která přímo ohrožují život, se mluví i píše už poměrně dlouho. Do širšího povědomí veřejnosti se začaly informace s pupečníkovou krví související dostávat už koncem minulého tisíciletí. Pupečníková krev byla už od počátku výzkumu označována jako ojedinělý zázrak, jako velmi reálná naděje na záchranu lidských životů. Na tom se nic nezměnilo. Odborníci neustále poukazují na její nevšední, životadárné účinky. Na možnosti, kterých lze s úspěchem v případě potřeby a nezbytnosti využít. Jenomže – současně zmiňují i skutečnost, že na výzkumu účinků pupečníkové krve se neustále pracuje, výzkum zatím nebyl uzavřen a až budoucnost prokáže (nebo vyvrátí) skutečné možnosti, šíři aplikace pupečníkové krve v případě konkrétního, individuálního zdravotního problému. To znamená, že proces výzkumu přináší stále nové poznatky, které nejednou spějí k novým, dosud nezodpovězeným otázkám. A odpovědi na ně zatím experti neznají.



Jak tedy nejlépe, co nejzodpovědněji, přistoupit k otázce odběru a uchování pupečníkové krve? To je často velkou neznámou nejen pro nastávající maminku, ale také pro nezanedbatelnou část odborníků. Těch, kteří průběžně sledují vývoj a výsledky probíhajícího výzkumu i prověřování získaných poznatků v praxi. Ruku v ruce s nadšením z potvrzujících se pozitivních dílčích výsledků jdou totiž i zjištěná omezení předpokládaných reálných možností. V současné době si zatím ještě nikdo z odborníků nedovolí jednoznačně uchování pupečníkové krve pro konkrétní dítě maminkám doporučit. To proto, že žádná záruka zmiňované mnohostranné použitelnosti s výsledkem pozitivním v individuálních, zcela konkrétních zdravotních souvislostech, neexistuje.

Je tedy více než zřejmé, že za stávající situace bývá pro nastávající maminku velmi obtížné rozhodnout se. Tak, aby měla čisté svědomí, pocit, že nic pro příští zdraví svého dítěte nezanedbala. Maminka je navíc postavena před apel rychlého rozhodnutí. Do chvíle, než se její dítě začne hlásit k cestě na svět, a nejlépe už nějaký čas před tím. Pupečníková krev se totiž musí odebrat bezprostředně po porodu. Poté jednou pro vždy tato možnost skončí. Není proto divu, že přemýšlení o nejlepším možném řešení často pořádně zamotá nastávajícím rodičům hlavy.

Více odborníků, kteří se v rámci své profese dobře orientují v procesu výzkumu, se ale přece jen v něčem shoduje. Z dosud provedeného výzkumu, který pořád ještě trvá, prozatím vyplývá, že využitelnost pupečníkové krve pro potřebu konkrétního dítěte je spíše méně pravděpodobná. Z různých důvodů, které pro laiky nejsou jistě podstatné. V této souvislosti se ale nabízí i jiný důvod, proč pupečníkovou krev pro její unikátní vlastnosti po porodu odebrat a následně uchovat. Rodiče mohou totiž zvážit možnost pupečníkovou krev svého miminka darovat. Anonymně, a samozřejmě bez poplatku za její uchování. Pak je tato pupečníková krev k dispozici těm, kterým může třeba skutečně zachránit život. V případě možnosti použití pupečníkové krve od dárce jsou totiž experti optimističtější. Současné finanční podmínky, stanovené některými nejmenovanými subjekty pro uschování pupečníkové krve pro vlastní potřebu právě narozeného dítěte, považují ovšem mnozí z lékařů především za neetické východisko k poměrně výnosnému obchodu. Děje se tak totiž s logickým vědomím, že rodiče rádi přijmou nabízené řešení pro případ, kdyby si nemoc vybrala za oběť právě jejich dítě.



Co tedy k tématu dodat závěrem?

Ať už se rozhodnete, milí rodiče, jakkoliv, přeji vám všem, abyste byli o správnosti své volby jednoznačně přesvědčeni. A především pak – abyste pro zdraví svého dítěte jeho vlastní ani žádnou jinou, darovanou, pupečníkovou krev nikdy nepotřebovali.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...