Netlačte na dítě, vývoj neurychlíte

Pohybový vývoj dítěte má naprosto přesné a zcela logické zákonitosti. Dítě se nejdříve plazí, pak leze, sedí, stojí a nakonec chodí. Jsou děti, které si jednotlivé etapy mohou trochu zpřeházet. I tak se ale časem dopracují vzpřímené polohy a chůze. Není dobré a vlastně ani zdravé do vývoje zasahovat a pokoušet se, aby si dítě některou etapu zkrátilo nebo dokonce přeskočilo. Pomáhat by rodiče měli jenom vhodnou motivací. Každé miminko má své tempo, které by rodiče měli respektovat a nesrovnávat své dítě s ostatními. Otázka, proč mé miminko ještě neumí tolik, co jiné, stejně staré, často zbytečně ničí rodičům nervy.

Malý dospělák | Foto: Shutterstock
Malý dospělák | Foto: Shutterstock

Dítě si pomůže samo

Pohybový vývoj dítěte, to je taková jedna velká „rehabilitace.“ Dítě procvičuje své tělíčko a zároveň objevuje jeho možnosti. Pokud je mu vnucováno, co má dělat, je zmařena jeho přirozená cesta krok po kroku. Miminko si pohybové dovednosti osvojuje postupně. Někdy se dítě třeba velmi dlouho jenom plazí. Ale nemá smysl mu podsouvat nožky pod bříško a ukazovat mu, jak se dostat na kolena. Když nechce lézt, znamená to, že mu plazení zatím stačí, nebo ještě nemá dostatečně silné svaly, aby se v poloze na čtyřech udrželo. Stejně tak, pokud rodiče dítě například předčasně posazují sotva se začalo přitahovat za ručičky. Opět tak neumožňují trénování správných svalů, které dítě k pevnému sedu potřebuje. Navíc, miminko musí přesně vědět, jak se do sedu dostat. To platí o každém novém pohybu. Dítě k němu potřebuje fyzicky i psychicky dozrát. Je to náročná cesta, ale dítě si jí musí projít samo.



Jak motivovat k pohybu

Když už se miminko začíná jakkoli samo pohybovat, musí mít kolem sebe dostatek prostoru, ale zároveň nesmí spadnout. Proto je mu nejlíp na zemi. Na koberci a vhodné podložce. Rozmístěním oblíbených hraček a pro dítě zajímavých věcí, je možné ho přimět k pohybu. Při vhodném držení hračky, lze podnítit třeba první samostatné otočení na bříško, se kterým si děti někdy dávají na čas. Takové první obrácení je sice hlavně náhoda, která ale může ukázat, jak na to. Totéž platí, když chceme podpořit dítě třeba v plazení. Hračka musí být tak daleko, aby miminko bylo nuceno se k ní přemístit, chce-li na ni dosáhnout. Až si je dítě v daném pohybu úplně jisté, přidá další.

První krůčky

Jakmile dítě získá jistotu na kolenou, zjistí, že ruce nemusí být pořád na zemi. Něčeho se zachytí, zkouší vstát a chodí kolem nábytku. Toto období může trvat poměrně dlouho. Rodiče jsou často nedočkaví, a myslí si, že by se dítě už mělo pustit. Proto ho různě lákají a volají na něho. Dlouhé naléhání však může dítě i rozplakat. Když například ví, že jej maminka volá k sobě, ale ono se bojí se pustit. Pro první chůzi je dětem i podle tabulek dáno dost času. I ty, které začnou chodit v roce a půl, jsou v toleranci. Chůzi neurychlí ani vodění za ručičky. Není pravda, že se dítě dříve odváží samostatného kroku. Dnes se to dokonce nedoporučuje. Dětem to ale působí velkou radost, Nechat se vést a pozorovat přitom své nožky v pohybu.



Jak poznat, že není něco v pořádku

Některé děti jsou rychlejší, jiným trvá všechno déle. Většinou vše zvládnou do 18. měsíce věku. Z různých důvodů však může u miminka dojít ke zpoždění vývoje. Existuje celá řada signálů, které mohou na opožděný vývoj upozornit. V zásadě platí, že nejpozději na konci 5. měsíce by mělo miminko bezpečně udržet hlavičku a na bříšku se vzepřít na rukou. O měsíc později by se v poloze v leže mělo dokázat otočit alespoň na jednu stranu. Na konci 8. měsíce by se dítě mělo umět opírat o nožičky ve vzpřímené poloze. V 9 měsících sedět bez opory. Nejpozději v roce by mělo obcházet kolem nábytku.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.