Co dělat když dítě nejeví zájem o školu

Až jednou někdo vymyslí univerzální recept na to, jak naučit všechny děti milovat školu a tíhnout ke vzdělání, budou mu vděčné nepřehledné zástupy rodičů a bude jistě náležitě vyznamenán. Takových žáků je totiž jako šafránu. Jenže co s tím, když pořád ještě platí, že člověk ve školních lavicích přece jen musí nějaký ten čas strávit. Nechce-li se vaše dítě učit, ba dokonce někdy ani dojít do školy, snažte se mu co nejvíce pomoct.

Zapátrejte po příčině

Nezájem o školu má vždycky důvod. Nepochopení učiva v podání učitele, nezajímavý předmět, špatný kolektiv, nebo i neodhalená porucha učení či podcenění její závažnosti. Může toho být spousta a opravdu pomoct můžete jen tehdy, když pravou příčinu zjistíte.

Když má dítko školu z celé duše nerado, většinou si doma na problémy i postěžuje. Vyslechněte ho pozorně, jakýkoli rozhovor ohledně školy se však snažte vést v pozitivním duchu. Nikdy před dítětem nemluvte špatně o škole, nebo dokonce o učitelích. Zaměřujte se vždycky na to lepší. Když dítě přinese špatnou známku, připomeňte mu, že „ve středu byla v žákajdě jednička z kreslení.“ Když se pohádá se spolužákem, připomeňte mu toho, s nímž se kamarádí. A jestliže například nerozumí látce, najděte způsob, jak ji nejsnáze pochopí. Možná nejste pedagog, ale jste rodič a své dítě znáte nejlíp.

Učení – mučení

Často je nezájem o školu způsoben i tím, že se dítě neumí učit. Navzdory tomu, že se snaží, nedaří se mu dostat potřebné vědomosti do hlavy. I učit se je kus umění. Způsobů, jak se učit i naučit je celá řada a u každého funguje něco jiného. Máte-li doma ještě docela malého školáčka, tak ten ještě potřebuje hodně rodičovské pomoci. Učte ho hrou. Jejím prostřednictvím si látku zapamatuje a vzpomínkou na hru si vědomosti vybaví. Využívejte hodně barvy a obrázky, kuličky, kostky. Učí-li se dítě zrovna třeba o přírodě, určitě ho vezměte ven. Sbírání vědomostí se dá udělat zajímavější i staršímu dítěti, ale tam už je to o něco složitější. Zato je však už v roli žáka ostřílené. Pro větší záživnost mu můžete poradit, ať postupně vyzkouší všechny doporučované způsoby učení. Zajímejte se, jak mu to jde.

Nehroťte to

Všichni bychom chtěli mít chytré a přirozeně ambiciózní děti, prahnoucí po nejvyšším možném vzdělání. Abychom na ně mohli být hrdí. Tedy vlastně – jejich prostřednictvím, popravdě řečeno, na sebe. Na dobrou výchovu, dobré geny. Všichni ale prostě takové děti nemáme. Je mnoho rodičů, kteří se s tím ale odmítají smířit. Své o tom vědí ředitelé středních škol a učilišť. Naprostá většina rodičů si přeje, ať se dítě hlásí na maturitní obor i když jeho prospěch odpovídá sotva oboru učňovskému. Naplno využívají dnešní situace na školách, kdy se dostane kdokoli kamkoli. Jakoby se zapomnělo, že i právník potřebuje pekaře. Berte svoje dítě takové, jaké je. Tak budete moudrými rodiči. Jestli ho učení opravdu nebaví nebo mu nejde, nenuťte ho dřít se dlouhá léta na studiích, na která nemá. Vždyť proč by z něho nemohl být schopný a vyhledávaný řemeslník. Nejvyšší vzdělání je sice značná hodnota. Jsou však i další a možná i důležitější. Hodnoty, kdy platí, že daleko lepší je prožít život jako šťastný a dobrý zahradník, než jako nešťastný a špatný soudce.