Chronicky plačící kojenci
Jak na něj čekáme! A jak se nám uleví, když jej poprvé uslyšíme na porodním sále! Pláč dítěte. Oznamuje nám, že přišlo na svět zdravé miminko.
Poměrně dlouhou dobu bude pro dítě jediným komunikačním prostředkem s okolím. Co když je ho ale až příliš?
Pláč bez příčiny? Ne!
Bez příčiny děti nepláčou. Vždy něco sdělují. Pokud nemají co „říct“ jsou obvykle zticha. Když se rodičům zdá, že miminko křičí a křičí dnem i nocí jen tak, není to pravda. Příčina jen nebyla rozpoznána a dítě se tak nedovolalo svých fyzických či psychických, citových, potřeb. Faktem je, že některé děti pláčou méně a jiné víc. Uplakánkům se často říká dráždivá miminka. Neznamená to nic jiného, než že jsou citlivější. A na jakýkoli podnět reagují dříve a intenzivněji než vyložení pohodáři. Z plačtivých miminek jsou i v dospělosti patrně citlivější lidé.
Celkově je pochopitelné, že dítě po příchodu na svět, prostě není tak úplně šťastné. Vše, včetně toho nejzákladnějšího pro přežití, si tady musí vyplakat. Kdyby mohlo, nejspíš by mamince prozradilo, jak rádo by se vrátilo do pohodlného, a tak bezpečného prostředí jejího lůna. Vždyť my lidé, se ve srovnání s mnohými ostatními živočichy, rodíme vlastně předčasně. Bezbranní a zcela závislí.
Proč kojenci nejčastěji pláčou
Moudrá příroda vybavila malého človíčka různými typy pláče, aby tak alespoň trochu rozšířila jeho omezenou možnost komunikace. Jinak pláče, když má hlad, jinak, když má mokrou plenku, a ještě jinak, když nemůže usnout nebo se cítí samo. Ano, pocit samoty mohou zažívat už i nejmenší miminka. Na samotu prostě nejsme nějak stavěni. Jestliže se zdá, že dítě dlouhodobě opravdu nadměrně pláče bez zjevné příčiny, je nejdříve potřeba vyloučit zdravotní problém. Tedy, zda dítě něco nebolí, či nejde o nějakou zatím nezjištěnou nemoc.
Až pak lze pátrat po dalších příčinách. Důvodem může být, z pohledu rodičů, i naprostá maličkost. Drobná změna režimu, úpravy v bytě, změna osvětlení. Maminka se úzkým celodenním kontaktem s dítětem, brzy naučí rozeznávat typy pláče svého dítěte, ze kterých pozná, co udělat. Ať už ale miminko pláče tak či tak, vždy je to proto, že zrovna potřebuje mámu u sebe.
Nechat dítě vyplakat?
Pro své dítě chtějí rodiče to nejlepší. A dostává se jim k tomu všemožné podpory a plno více i méně dobrých doporučení, jak vše zvládnout s co nejmenší námahou. Na oko taktně se však vcelku mlčí o tom, že být dobrým rodičem je docela těžký úkol. Ať děláme, co děláme, bez námahy, odříkání i obětí se to neobejde. Mnohá doporučení z oblasti mateřství a rodičovství, jsou vskutku přínosná a mohou těm, kdo se jich drží, opravdu pomoci.
Naproti tomu jsou jiné rady a metody, které jsou zcela bezcenné nebo mohou dokonce škodit. Jednou z nich je, podle mého názoru, metoda „vyplakání“ dítěte. Spočívá stručně řečeno v tom, že jakmile rodiče nemohou odhalit žádnou příčinu pláče, nesnaží se ji dále hledat a dítě jednoduše nechají plakat. Někteří si ji dokonce pochvalují, jako zbraň proti rozmazlenosti, která skvěle zabrala. Pro dítě ale znamená tento postup jen jedno jediné – zradu. Vyplakání znamená ignorovat pláč miminka někdy i hodiny. Nejevit zájem o jeho sdělení. Uznejte, že ignoraci neseme i my dospělí dosti těžce a bereme si ji velmi osobně. Představa, že nejbližší člověk neslyší naše potřeby a smutky, je pak ještě mnohem horší.
Když dítě pláče, volá k sobě své blízké. A ti by ho měli vyslyšet. To, že dítě někdy až po velmi dlouhé době plakat přestane, není žádný výchovný moment, ani jeho „poučení.“ Miminko se jen marným pláčem už nadobro vyčerpalo. Rezignovalo, a tedy poslušně usnulo. Domnívám se, že nechat dítě vyplakat vskutku není výchovná metoda. Je to jen důkaz bezradnosti rodičů. Že už jste zkusili všechno? Třeba jste přece jen něco přehlédli. Že dítě křičí a křičí jen proto, že si zvyklo na chování? Ano, to je velmi časté. Ale to vy sami jste ho tomu naučili. Nezbývá než ho tomu zase postupně odnaučit. Třeba tak, že dobu chování budete postupně zkracovat, ale zůstanete dítěti nablízku. Že už prostě nemůžete? Vydržte! Nic netrvá věčně. Rodičovství prostě není, a nikdy nebude, snadné.
