Vzdor aneb jak dostat rodiče na psychiatrii

Období vzdoru. Maminkami už předem obávaný čas, spadající ponejvíce do věku od dvou do tří let. Může ale nastoupit i dříve, a trvat déle. I do pěti let. Lidově se mu také říká „první puberta.“ Snad proto, aby se rodiče včas zocelili pro léta puberty skutečné, proti níž je ovšem vzdor batolat jenom velmi slabým odvarem. Přesto je toto období pro rodiče náročné. Rad jak jej zvládnout je opravdu hodně, ale bohužel ani jedna univerzální.

Období vzdoru | Foto: Shutterstock
Období vzdoru | Foto: Shutterstock

Už to začalo!

Nestane se to nijak najednou. Do vzdoru většinou dítě tak nějak vplouvá a objevuje se v signálech.  Jenom je nemusíte hned zaregistrovat. Takže se stane, že své roztomilé, dosud se podřizující, a vašim přáním oddané dítě, jednoho dne nepoznáváte. Začalo si dělat, co chce! Nejen, že je to k zbláznění, protože dítě takto všechno komplikuje a zdržuje. Taky vás stokrát za den šokuje a říkáte si, co si to ten malý prcek vůbec dovoluje! Dělá vše přesně naopak, než se od něho žádá. Odmítá jíst, kdy má, spát kdy má, nebo jít, kam jdete vy. Nechce se oblékat, nasadit si čepici… Dokud jen s hlasitým „ne“ odmítá poslechnout, tak je to ještě ten lepší případ. V tom horším spustí zlostný křik, až zmodrá a je schopné se v tomto amoku i pozvracet. Často upadne na zem a kope nohama kolem sebe. Takovýchto záchvatů může dítě mít i víc denně, kdykoli a kdekoli, protože prostě chce, ať je po jeho.

Proč se to děje

Období vzdoru je etapou dětského vývoje. Jde ruku v ruce s obdobím sebeuvědomění, kdy dítě „prozře“ a pochopí, že není součástí své maminky, ani nikoho jiného. Že je samostatná bytost. A tak musí testovat a testovat, protože v tom dosud nemá žádné zkušenosti. A jak jinak to udělat líp, než prosazovat svou vůli a přání. Zjistit, kdy, a jestli vůbec mu bude vyhověno, a jak daleko lze zajít. Není na tom nic zas tak špatného. To jen my dospělí tomu hned říkáme zlobení a bereme si to moc osobně. Když jsou nervy na pochodu, třeba pomůže se trochu zamyslet nad tím, jak těžké časy to musí být pro dítě, když si ani my sami, jako rodiče nevíme rady.

Zvládnete to bez psychiatra

Ve vzdorovitém období dítě ještě neumí zacházet s emocemi. Proto, není-li mu vyhověno, reaguje třeba bouřlivým záchvatem. Jinak to neumí. Jsou různé způsoby, jak negativismus potomka zvládnout. Jen musíte zjistit, co právě u vás bude fungovat.



Osvědčená prevence

Zkuste předcházet situacím, kdy je s dítětem nejtěžší pořízení. Postupem času jistě zjistíte, které to jsou. Když má třeba hlad, žízeň, nebo chce spát. Nebo když ho vytrhnete z jeho oblíbené činnosti a budete po něm rychle chtít něco jiného. To přece nemají rádi ani dospělí, když jsou odvoláni od rozdělané práce. Řekněte dítěti s časovým předstihem, co od něj budete chtít. Třeba: „Za chvíli se půjdeme oblékat.“ Občas připusťte kompromis a drobné ústupky.

Nekřičte a netrestejte!

To se lehce řekne. Ale je pravda, že mnozí rodiče přiznávají, že to prostě nevydrží. Je to moc těžké, ale zkuste si říct, že tohle není od dítěte neposlušnost, nebo schválnosti hodné křiku a trestu. Když dítě v období vzdoru nedělá, co vy chcete, chová se tak jenom proto, že musí. Je to jen další nutný krok na cestě k samostatnosti. Když křičí a vzteká se, a vy začnete taky, bude to jen horší a dítě patrně stejně neposlechne. Spíš bude tím více odporovat.

Komunikace

V některých případech zabírá dočasná separace dítěte. Když už příliš „zlobí“ a rozčiluje se, můžete ho poslat do vedlejšího pokoje, dokud se neuklidní. Můžete s ním chvilku nemluvit. Ne vždy to ale zabere. Některé děti to naopak ještě víc popudí.



Tím, čeho je v období vzdoru nejvíce zapotřebí, je trpělivost. Nervy na uzdě a počkat, až to přejde. Když bude nejhůř, klidně si nějakou tu pilulku zobněte. Ale hlavně pokaždé důsledně myslete na to, jak moc toho svého vzteklouna milujete! To pomáhá nejvíc.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.