Strach ze tmy u dětí

Rozdílnost, individualita, mezi dětmi se neprojevuje pouze ve sféře fyzického a mentálního vývoje jako celku, ale také ve vyskytujících se jednotlivostech, které často úzce souvisejí s konkrétním věkem dítěte.

Dítě se bojí tmy a nechce spát | Foto: Shutterstock
Dítě se bojí tmy a nechce spát | Foto: Shutterstock

S dětstvím jsou spojovány nejrůznější projevy úzkostnosti, strachu.



Ty pak mohou v různé míře u jednotlivých dětí negativně ovlivňovat jejich každodennost. Mohou stejně tak velmi výrazně vystupovat do popředí, jako být pouze mírně varujícím signálem. V obou případech jsou ovšem impulsem k úsilí o postupné a citlivé překonání tlaku na psychiku, kterému je v souvislosti s konkrétním, nepříznivě působícím, jevem dítě vystaveno.

Častý strach dětí ze tmy

V dětském věku se poměrně často projevuje strach ze tmy, z možného dění v prostoru, který si dítě nemůže dobře pohlídat či prozkoumat. Tak vzniká úzkost spojená s nejistotou, která vyplývá ze znesnadněné orientace v prostředí, ze situace, kterou dítě nemá pod kontrolou. Za těchto okolností batole ztrácí pocit bezpečí.

Projevy úzkosti a strachu

Podobně jako i jiné, další, úzkostné stavy se úzkost ze tmy projevuje nepříjemnými pocity z očekávání nebo tušení možného zla, směřujícího potenciálně k dítěti z jeho okolí.

Vzniká napětí, které obvykle nemívá konkrétní obsah.

(Psychologie uvedenou terminologií rozlišuje nuance mezi úzkostí a strachem, přičemž ovšem připouští jejich časté prolínání; strach pak většinou vztahuje už ke konkrétnímu ději, k situaci, k člověku, zvířeti či k předmětu, k věci.)

V uvedených souvislostech je úzkost chápána jako primárně užitečný jev, jako způsob, kterým jsme varováni před možným nebezpečím. Považuje se za přirozený projev, ke kterému dochází v případě, kdy je konkrétní daná situace pro nás neznámá, a tedy nejistá, potenciálně nebezpečná.

Uvádí se, že úzkostnost, sklon (dispozice) k prožívání úzkosti, může stejně tak absentovat, jako být stimulována nadměrně. Těchto krajních případů se ovšem v populaci celkově příliš neobjevuje, nejčastěji se intenzita úzkostnosti projevuje mezi uvedenými dvěma extrémy.

Zvýšená úzkostnost v dětství

V dětském věku se lze ovšem se zvýšenou úzkostností setkat poměrně často. Jako důvod je uváděna nezralost, a tudíž zatím ještě nedostatečná odolnost, dětské psychiky, a současně tlak nároků a očekávání, které ne vždy bývají právě adekvátní psychické zralosti konkrétního dítěte.

Z toho vyplývá, že za míru své úzkostnosti, v tomto případě tedy úzkosti ze tmy, dítě nemůže; předpokládá se, že dispozice ke konkrétním projevům úzkostnosti už si přináší dítě s sebou na svět a souvislost lze hledat v dědičnosti.

Je potřeba dopřát dítěti dostatek času, trpělivosti – a s tím související dostatečný příděl lásky, citu a pochopení – k tomu, aby dítě dokázalo konkrétní stavy úzkosti postupně překonat.



Dětský psycholog poradí

Pomoci překonat dítěti jeho úzkostné stavy nemusí vždy být v moci rodičů, vychovatelů dítěte.

Pak je vhodné vyhledat pomoc dětského psychologa.

Uvádí se, že úzkostnost je na jednom z předních míst v široké škále problematiky, kterou se dětské psychologické poradny zabývají.

Dítě nemá situaci pod kontrolou

Úzkost ze tmy vychází konkrétně z toho, že dítě, které bytostně potřebuje zažívat průběžně pocit bezpečí, je naopak vystaveno nejistotě (nejistotám). V dítěti se probouzejí pochybnosti, obavy.

Jak už bylo uvedeno, je zřejmé, že k pocitu bezpečí u dítěte nemůže vést situace, kterou dítě nemá pod svojí kontrolou.

V konkrétním případě tedy z toho důvodu, že ve tmě nevidí, co se kolem něj děje. Nedokáže si tedy kontrolovat a hlídat potenciální nebezpečí, které mu může hrozit. Tato nejistota poté, co si dítě zavřením očí přivodí tmu, je stupňována o to víc, má-li dítě ve tmě usínat. Tma nastává po zavření očí a trvá pak i poté, co dítě oči znovu otevře.

Ztráta kontroly nad okolním světem vyvolává dětský pláč, vzrušení, neschopnost v klidu usnout a spát.

Pomůže slabé osvětlení

Nedoporučuje se proto nechat dítě usínat ve tmě, pokud u něj zhasnutí světla před usnutím vzbuzuje úzkost.

Slabé osvětlení místnosti, kde dítě usíná, je kompromisem, který odvede obvykle dobrou službu.

Zavřít oči v prostředí, které má dítě pod svou kontrolou, a nemusí se tudíž ničeho zlého obávat, není už pro dítě tolik obtížné, stejně tak jako i případné noční probuzení do tlumeného osvětlení.

Kromě světla se doporučuje nechat dítěti pootevřené dveře jako propojení se známým světem, odkud k němu mohou z dálky pronikat důvěrně známé hlasy. Ty batoleti pomáhají navodit pocit bezpečí v jeho momentální, ovšem ne zcela od známého okolního světa izolované, samotě.



Nenuťte své dítě k hrdinství

Je prokázáno, že to, co strach vzbuzuje, strachu nezbaví. Nelze tedy ani očekávat, že ponechání dítěte ve tmě povede k odeznění úzkosti ze tmy.

Nedoporučuje se proto nutit dítě k okamžitému hrdinství.

Dítě časem, který je ovšem individuálně dlouhý, obvykle samo dospěje do vývojové fáze své psychiky, kdy mu tma před usnutím přestane nahánět strach, kdy nebude potřebovat rozsvícenou lampičku a nebude už mít problém usínat ve zšeřelé místnosti.

Do té doby ovšem dítě potřebuje před usnutím třeba i chvíli podržet za ruku a tímto fyzickým kontaktem navodit potřebný pocit bezpečí.

A až nastane ten správný čas optimální zralosti dětské psychiky, přestane nás ke svému usínání dítě zcela určitě potřebovat.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.