Klokánkování. Aneb, co je to bonding

V České republice se rodí ročně téměř pět tisíc dětí s nízkou porodní hmotností menší než 2 500 g. Jedná se většinou o děti předčasně narozené (před 37. týdnem těhotenství), nedonošené, či děti s nízkou porodní váhou. Čím menší se novorozenec rodí, tím více zdravotních komplikací u něj může nastat. Hranice životaschopnosti na život mimo matčinu dělohu začíná v dnešní době 24. týdnem těhotenství, kdy váha dítěte novorozence dosahuje 400-500g.

Nosící šátek pro miminka | Foto: Shutterstock
Nosící šátek pro miminka | Foto: Shutterstock

Nedonošené děti mají nedozrálé plíce, trápí je problémy s dýcháním, udržením tělesné teploty, příjmem výživy a jsou náchylnější k infekci. V současnosti ale i miminko, které se vám sotva vejde do dlaně, má v dnešní době velkou šanci na přežití díky lékařskému pokroku a pediatrické péči, která patří v naší republice ke světové špičce.



Jak klokánkování pomáhá nedonošeným dětem?

Metoda klokánkování pomáhá nedonošeňátku k snadnějšímu přizpůsobení životu mimo matčino tělo, a to částečnou simulací prostředí dělohy navozením příjemných podnětů, což umožní dítěti rychleji dozrát bez následků a újmu ve vývoji, ať už fyzickém tak i psychickém. Tento prožitek upevňuje vztah matky a dítěte, který je tak důležitý při dlouhodobém pobytu nedonošence v inkubátoru.

Historie klokánkování (kangaroo mather care)

Historie této metody sahá do roku 1978, kdy v porodnici v chudinské kolumbijské čtvrti Bogoty byl nedostatek inkubátorů. Tehdy jeden s pediatrů přišel s nápadem, aby matky své nedonošené děti nosily připevněné po celých 24 hodin na svém nahém hrudníku s přestávkami pouze na přebalení či krátké umytí. Bylo prokázáno, že malým klokánkům takový celodenní fyzický kontakt s maminkou velmi svědčí. Miminka přibývala na váze stejně jako ta v inkubátoru, dokonce se jim v některých aspektech vedlo lépe než těm odloučeným v inkubátorech. Různými studiemi bylo prokázáno, že klokánkování má nejen přínosy i ve vztahu matky k dítěti, upevňuje se jejich sounáležitost, což má význam nejen v zemích se zaostalých technickým vybavením porodnic, ale i ve vyspělých zemích s nejmodernějšími vymoženostmi technické doby, kde se přetransformovala v podobu novorozeneckého bondingu.

Co je to bonding?

Bonding je budování emočního či citového připojení k dítěti okamžitě po porodu, kdy se utváří budoucí vazba mezi matkou a dítětem. Cílem je pomoci posílení citové vazby mezi novorozencem a matkou hned po narození. Po porodu obklopí novorozence spousta neznámých a nepříjemných vjemů. Ale u své maminky na bříšku zažívá pocity, které mu připomínají klid a bezpečí dělohy. Slyší tlouct její srdce, poznává její hlas, a její bradavky voní stejně jako plodová voda. Matka ho zahřívá svým tělem a kontakt kůže na kůži probouzí v mamince vlnu hormonů štěstí. Je dokázáno, že právě v prvních minutách po porodu se utváří citová vazba matky k dítěti. Maminka, které je dopřáno co nejčastěji si vychutnávat společné chvíle s novorozencem spojením „skin ti skin“, prožívá své mateřství bez poporodních depresí, snáší své mateřské povinnosti lépe a s klidem, nemá problémy s laktací. Duševní pohoda maminky se odráží zpět k miminku tím, že miminko je spokojené a prospívá ve vývoji.

Doteky, které léčí

Důležitost bondingu se dostává do popředí zejména u dětí se zdravotními problémy. Děti, které svými smysly cítí blízký fyzický kontakt, ať už hlazení, tlukot srdce či vůně maminky, lépe prospívají a přibírají na váze, než když jsou odloučeny od její blízkosti. Maminku zde může nahradit svými dotyky ale i tatínek či třetí blízká osoba. Dítě, které pociťuje blízký kontakt je šťastnější než dítě ležící osamocené v postýlce či inkubátoru. Tak je to i v životě, člověk, který cítí doteky a lásku, pozná, že je milován a tím je šťastnější a zároveň bohatší v prožitku.



Současná praxe v českém porodnictví

V současné době je v našich porodnicích zavedený room-in, kde novorozenec sdílí s maminkou jeden pokoj. Maminka má své miminko vedle sebe v postýlce. Ovšem maminkám je děťátko odebíráno na vážení, umývání a prohlídky a tedy ho nemá u sebe neustále a kontakt skin to skin je pouze při kojení.

Pokud berete dítě do náruče okamžitě, jakmile zapláče, setkáváte se i v porodnicích s názorem, že dítě rozmazlujete. Pravdou je, že naše maminky a babičky dostávaly své děti jen na kojení a tedy room-in je v dnešních porodnicích opravdu z tohoto pohledu revolucí. „Jen ho nechej, ať se vypláče, alespoň bude mít silné plíce,“ slýchávaly naše maminky rady starších a zkušenějších žen. Zabíjely při tom svůj instinkt vzít děťátko do náruče, jakmile to novorozenec potřebuje.

Maminky, užívejte si své mateřství, berte svá děťátka do náruče a mazlete se s nimi, je to hřejivý pocit životního naplnění, které mateřství nabízí.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.