Přehnaná čistota

Čistota půl zdraví! Staré známé pořekadlo, platící dnes víc, než kdykoli předtím. V dnešní touze po dokonalosti všeho, to často v mnohém přeháníme a podřezáváme tím pod sebou onu pomyslnou větev. Platí to i o čistotě. Jak těla, tak prostředí. Máme podmínky i prostředky k tomu, abychom všechno mohli mít sterilní přinejmenším na 99,9 %. Jdeme tím ale proti přirozenosti!

Úklid domácnosti | Foto: Shutterstock
Úklid domácnosti | Foto: Shutterstock

Čisté, čistější, nejčistější!

Tak nějak se to vždycky vědělo. Kdo to s hygienou a gruntováním domácnosti nepřehání, ten je zdravý jako řepa. A poznatky posledních let potvrzují, že i čistota, je-li jí příliš, může lidskému zdraví opravdu škodit. Týká se to nejvíce imunitního systému malých dětí. Ten v přehnaně čistém, skoro antibakteriálním prostředí, které se někteří rodiče snaží vytvářet, ztrácí šanci získat potřebnou odolnost. Jak by taky mohl, když nemá proti čemu bojovat. Zvláště maminky si představují, že vše kolem malého batolete prostě musí být dokonale čisté. Dítě přece má být jako z cukru! K posedlosti čistotou notně přispívají i reklamy, které někdy více, a jindy méně nápadně, vnucují své čistící a mycí prostředky. A pokud je všechny matky nepoužívají, jsou málem špindíry, které nedostatečně pečují.



Spokojení ušmudlánci

Malé děti jsou jako nepopsané listy. Nevědí pranic o fungování člověka na tomto světě a všechno je naučí až jejich rodiče a společnost. Zato čím je dítě menší, tím je přirozenější. To až postupně přirozenosti všichni nějak „odrosteme.“ Zamysleli jste se někdy nad tím, proč si děti tak libují ve stavu, kdy se mohou pěkně po svém umazat, jak k tomu dokážou využít třeba i krátkého nestřeženého okamžiku. A pak, špinavé od hlavy k patě, se spokojeně a kouzelně usmívají? I když si to jako starostliví rodiče neradi připustíme, je trocha té špíny pro člověka věc normální. A to je ten důvod, proč jsou umazané malé děti tak šťastné! A ať se to nám rodičům líbí nebo ne, měli bychom je nechat, ať si to užijí. Nebyli jsme přece jiní.

Samozřejmě je potřeba učit a naučit děti správným hygienickým návykům, ale dá se tak činit s vědomím, že trocha přirozené špíny není taková tragédie. A hlavně – že organismus dítěte je na setkání s ní vybaven. Imunitní systém dětí se přitom vyvíjí právě v době, kdy je o ně většinou nejúzkostlivěji pečováno. A například nárůst alergií a astmatu u dětí, ale i v pozdějším věku, se připisuje právě přehnané hygieně a snaze o sterilitu domácího prostředí.

Kde je zlatý střed?

Je občas těžké najít onu zlatou střední cestu v péči o dítě. Všechno je nám předkládáno tak dokonale vycíděné, až přechází zrak.  Posloucháme, že aby byla matka dobrou matkou, musí vše, včetně dítěte, zbavovat pravidelně co nejvyššího procenta bakterií. Už nestačí mít normálně uklizeno a po koupeli vonět jen mýdlem.



Na druhou stranu čteme i slýcháme stále častěji, že, tak jako všeho jiného, i čistoty mnoho škodí. Víte například, že v prostředí dokonale zbaveném bakterií, se o to více daří plísním? Existuje velké množství bakterií, které jsou přátelské a člověku prospěšné. A pokud jde o ty druhé, setkání s nimi v rozumné míře posiluje imunitní systém. A ten má člověku spolehlivě sloužit celý život. Takže ano. Samozřejmě se myjme a uklízejme. Ale ne tolik, aby nás to omezovalo. Ne tolik, aby nám doma už ani nebylo dobře. Abychom sobě a svým blízkým vypěstovali psychické problémy z toho, že vše není dokonalé. Dudlík, který upadl doma na koberec, přece stačí jen opláchnout. A k dětské náklonnosti k trošce té přirozené špíny buďme tolerantní.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.