Na mé dítě řval v parku cizí otec

Ideálním místem pro vycházky maminek s dětmi ve městech jsou různá dětská hřiště, parky a lesoparky. Děti si tam mohou užívat různé aktivity a maminky i tatínkové si vymění vzájemné zkušenosti a názory. Ať již v parku nebo na hřišti, děti i rodiče mohou trávit pobyt venku na vzduchu a získávat různé zážitky.

Rozčílení | Foto: Shutterstock
Rozčílení | Foto: Shutterstock

Sociální kontakty

Dětská hřiště a parky bývají často prvním místem, kde dítě navazuje kontakty s jinými dětmi a cizími lidmi. Dítě může pozorovat chování druhých a může se samo pokoušet navazovat nové známosti, hrát si s dětmi a reagovat na oslovení neznámých lidí. Dítě si tyto společenské zkušenosti svým způsobem vyhodnotí a uloží do paměti. V budoucím životě je pak uplatní. Zároveň se dítě učí modelu chování mezi ostatními. Naučí se, že při společné hře třeba na pískovišti by nemělo bez dovolení brát hračky ostatních dětí, jak reagovat, pokud ho jiné dítě napadá a podobně.



První konflikty

Ne vždy probíhá každá situace hladce. Konflikty patří k životu lidí a vznikají již mezi dětmi. Již v těchto situacích je patrný typ osobnosti. Některé dítě při problému s jiným ustoupí, některé se snaží prosadit za každou cenu. Třeba i násilím. Sem tam je možné vidět děti, které se perou. Takovou situaci by měli dospělí umět v klidu usměrnit a učit děti konstruktivní komunikaci. Horší je, když na sebe kvůli dětem venku křičí dospělí. Dokonce se může stát, že cizí dospělý se chová neurvale k našemu dítěti.

Příklady nepříjemných okamžiků

Leckdo už zažil podobný okamžik. Jiná maminka se rozčiluje na vaše dítě s tím, že údajně ubližuje jejímu dítku. Děti se třeba nedohodly na tom, jak bude vypadat hrad z písku nebo kdo z nich byl u atraktivní houpačky první. Situaci může umocnit malá strkanice a psychicky méně odolné dítě se hned rozpláče a běží za maminkou. Ta se rozhodne zasáhnout a zastat se vlastního potomka způsobem, že ztropí hysterickou scénku a ječí na vaše dítě. Občas se do toho mohou vmísit i další rodiče a před očima dětí se odehraje scénář někdy komický, někdy až dramatický. Může se stát i to, že citlivější děti pak po podobném zážitku kritické místo v parku či na hřišti odmítají znovu navštívit.

Příběh první

Byla jsem očitým svědkem dvou situací, kdy chlap řval bezdůvodně na nevinné dítě. Příběh první začal tím, že na okraji parku zaparkovali rodiče, kteří si odskočili do přilehlého obchodu. Zaparkovali bohužel tak nešťastně, že blokovali výjezd vedle parkujícího auta. Důležité je však to, že v autě ponechali samotnou asi pětiletou dívku. Dívenka seděla vzadu v autě a čekala na návrat rodičů. Mezitím se však vrátil řidič vedlejšího vozu a měl v úmyslu odjet. Po zhodnocení situace zjistil, že to díky špatně zaparkovanému vedlejšímu automobilu nebude možné. Jeho reakce byla neočekávaná a neadekvátní danému okamžiku. Otevřel dveře u auta, ve kterém seděla poslušná dívenka, a začal na ni neskutečně řvát. Dívka byla evidentně vyděšená. Naštěstí to proběhlo krátce, protože rodiče se v obchůdku nezdrželi dlouho a včas zasáhli. Otec dívky se snažil agresívního muže uklidnit, matka ihned nasedla do auta a zřejmě uklidňovala dcerku, která se mezitím rozplakala. Neurvalý řidič plynně pokračoval v nadávkách a řvaní, pouze změnil adresáta z holčičky na jejího otce. Otec dívky se choval omluvně, zřejmě si uvědomoval vlastní chybné zaparkování. Nasedl do auta a urychleně odjel s úlevou, že ho rozzuřený chlapík nenapadl fyzicky, neboť ten vypadal, že k takovému počínání nemá daleko.

Příběh druhý

Vybavme si nedávné léto, příjemné slunečné počasí a víkendový den. Krásný lesopark, kde se pohybuje mnoho lidí. Někdo trénuje běhání, někdo má na vodítku svého psího miláčka, někdo jen tak posedává na lavičce. K tomu samozřejmě patří děti. Některé se ještě pohodlně vezou v kočárku, jiné jdou s rodiči třeba za ruku a ty neposednější běhají všude kolem. Potkat je možno i malé cyklisty a do prostředí přirozeně zapadá také zhruba tříletý klučina na koloběžce. Chlapce doprovází maminka zřejmě s kamarádkou a obě ženy jsou zabrané do konverzace. A náhle se to stane. Chlapeček nedával dobrý pozor, což není nic výjimečného u takových prcků a narazil s koloběžkou do dětského kola, které mělo o lavičku opřené jiné dítě. Kolo spadlo na zem. Řekli bychom, že se vlastně nic závažného nestalo, ale jiného názoru je otec dítěte, kterému kolo patří. Okamžitě začal velmi nevybíravě křičet na malého majitele koloběžky. Někteří lidé se otáčeli, jiní pokračovali v procházce. Maminka s kamarádkou si všimly, že se něco stalo, až když slyšely hluk a křik rozezleného pána. Malý klučina stál se svoji koloběžkou a očividně nevěděl, co si počít. Rozčilený cizí otec mu stál v cestě a řval na něho, že málem zničil drahé kolo, proč nekouká na cestu a že se chová jako nevychovaný spratek. Konečně se vzpamatovala matka chlapce a požádala pána, aby na jejího syna nekřičel. Že se snad nic vážného nestalo a chtěla se synem odejít. Pánova zlost se tedy plynně obrátila proti matce a vyčetl jí, že se neumí o dítě postarat. Do této situace se vložila kamarádka matky a obě ženy začaly na muže také zvyšovat hlas. Nakonec se skupinka úspěšně rozešla, každý na jinou stranu parku.



Závěrem

Co mají oba příběhy společného? Hrubé jednání a nervozitu dospělých a zbytečně vystresované děti. Zároveň také trochu nezodpovědnosti rodičů, jejichž děti se dostaly do zbytečného stresu. Pomineme-li příběh první, ve kterém je dívka v problematické situaci zcela nevinně, je dobré si uvědomit to, že děti většinou nepůsobí problémy schválně a nehody při jejich hrách se stávají. Malý chlapec se samozřejmě musí postupně učit pohybovat se mezi lidmi opatrně a časem to jistě zvládne. Zároveň by bylo žádoucí, aby děti měly lepší vzor chování dospělých, než jaký předvedli vzteklí muži z našich příběhů. Řvát na vlastní, natož na cizí dítě určitě není ideální výchovný směr a nezapadá do standardu slušného chování.

Jak se Vám líbil článek?
Prosím čekejte ...
Voting is currently disabled, data maintenance in progress.