Infekční onemocnění a jejich různé projevy

Téma „infekční onemocnění dětí předškolního věku“ je komplexně svým obsahem velmi rozsáhlé. Nelze tedy jistě veškeré podrobnosti s ním související vtěsnat do jediného informativního článku. Tak, aby jeho autor s čistým svědomím zmínil alespoň podstatná a nezbytné fakta, která si zaslouží pozornost maminek. Cílem následujícího textu je tedy především informovat o základních možných projevech této svébytné skupiny onemocnění a doporučovaném přístupu k možné prevenci i k léčbě malého pacienta.

Infekční onemocnění v předškolním věku

Infekční onemocnění se obvykle objevují u předškoláků poměrně často. Škála možných onemocnění tohoto typu je poměrně široká a orientace v nich pro laika jistě nesnadná. To mimo jiné proto, že zdánlivě banální příznaky mohou v součtu všech dalších projevů nakonec poukazovat k onemocnění závažnějšímu, a naopak, někdy výrazný projev onemocnění může maminku vystrašit až nadměrně. V souvislosti s infekčními onemocněními je především důležité uvědomit si, že zvláště u dětí bývá často nástup onemocnění velmi prudký, bez předchozích varovných signálů, a proto pro maminkou naprosto neočekávaný. Ze zdánlivě plného zdraví ovládne dítě nemoc. K tomu, aby se zdravotní stav dítěte opět upravil, potřebuje dítě získat čas, podmínky, a tím pak i potřebnou sílu k překonání konkrétní nemoci. Dětský organismus ovšem dosud prochází vývojem, a tudíž každý střet s novou infekcí je pro něj v tomto věku obvykle zatím nepoznanou zátěží.

Obranyschopnost dětského organismu

Dětský imunitní systém se utváří postupně. Takovým způsobem, aby v ideálním případě dokázal s každým přibývajícím rokem stále častěji případné potenciálně možné nákaze spolehlivě vzdorovat. Obvykle se uvádí, že přirozená imunita dětského organismu trvá přibližně po dobu prvního roku života dítěte. Obranyschopnost organismu souvisí s vývojem miminka v matčině těle, odkud dítě načerpalo vše potřebné pro první období svého života. K posílení této imunity přispívá významně kojení, které je velmi často v této souvislosti také zmiňováno. Kojením lze proto dobu přirozené obranyschopnosti dětského organismu někdy i výrazně prodloužit.

V průběhu dalšího života dítěte se tato přirozená imunita posiluje především a právě také proděláním a překonáním vyskytujících se infekčních onemocnění.

Co jsou infekční onemocnění

Infekční onemocnění nejsou samozřejmě onemocněními pouze dětskými. Vyskytují se v různé podobě a formě prakticky v každém věku a mají jedno společné: jsou způsobena parazitujícími mikroorganismy, kterým se podařilo proniknout do organismu hostitele. Parazitujícími mikroorganismy bývají nejen viry a bakterie, ale mimo jiné také houby, prvoci nebo i dnes poměrně často diskutované patogenní proteiny, takzvané priony. Dojde-li tedy k propuknutí infekčního onemocnění, cílem následné konkrétní léčby je parazitujícího vetřelce zahubit, případně oslabit jeho působení.

Velká část infekčních onemocnění je přenosná z člověka na člověka, některá mohou na lidi přenášet také zvířata. Prevence bývá často obtížně proveditelná, v některých případech prakticky nemožná. Viry a bakterie se šíří značně nekontrolovatelně, a odolat jim, jejich působení, právě v dětském věku lze jen stěží.

Dětské kolektivy

S infekčními onemocněními se dítě setkává poměrně brzy – a to velmi často v souvislosti s jeho prvním zařazením do dětského kolektivu (předškolní zařízení). Je to přirozené, změna prostředí vede k mnoho znásobení běžně působících možných negativních vlivů, které k infekčním onemocněním vedou nebo vést mohou. Kromě běžných lehčích infekčních onemocnění (např. rýma, varianty chřipkových onemocnění) a onemocnění závažnějších (např. chřipka, angína) se tak mohou mezi dětmi šířit také infekční onemocnění závažná (např. černý kašel, vzácně ještě i spalničky, žloutenka, salmonelóza).

Prevence

V souvislosti s výše uvedeným je jistě namístě připomenout preventivní opatření související s nejzávažnějšími dětskými infekčními onemocněními. Pediatry je doporučováno očkování, a to především prováděné plošně. Toto očkování je hrazeno zdravotními pojišťovnami a prováděno podle zpracovaného očkovacího kalendáře. Ovšem ne všechny děti toto očkování podstoupí. Rozhodnutí je zodpovědností matky (rodičů). Povinností pediatra je seznámit matku dítěte se závažností konkrétního onemocnění, a tedy s důvody, které ke konkrétnímu očkování vedou, i s riziky, která s aplikací vakcíny souvisejí. Pokud matka očkování dítěte odmítne, dítě není proti konkrétnímu onemocnění chráněno. V případě, že dítě onemocní, může se stát zdrojem nákazy i pro děti, které očkovány byly. Uvádí se totiž, že účinnost očkování není stoprocentní.

Kromě očkování plošného se provádí i očkování proti vyskytujícím se závažným infekčním onemocněním, která nejsou v očkovacím kalendáři zahrnuta. Tato očkování zdravotní pojišťovny nehradí, v některých případech ovšem poskytují některé zdravotní pojišťovny částečný finanční příspěvek. Také o možnostech tohoto očkování je matka podrobně informována pediatrem.

Možné projevy infekčních onemocnění

Souhrnný výčet všech možných existujících variant infekčních onemocnění s jejich základními konkrétními projevy a variacemi na tyto projevy by byl na tomto místě jistě příliš dlouhý, a přece ne vždy zcela přesný a úplný. Současně ovšem pro laické posouzení daného onemocnění by mohl být někdy pouhý stručný popis nejobvyklejších příznaků, bez uvedení všech dalších možných souvislostí, doplnění a odchylek, i poměrně značně zavádějící. To proto, že některá z infekčních onemocnění mohou mít příznaky velmi podobné a nemusí se u nich ani projevit vždy v plném rozsahu a intenzitě, a některá onemocnění naopak mohou dokonce probíhat částečně nebo i zcela bezpříznakově.

Diagnózu určuje vždy lékař

Závažnost infekčního onemocnění je vždy dána původcem jeho vzniku. Toho ovšem dokáže s určitostí stanovit pouze lékař. Proto necítí-li se dítě dobře, nedokáže-li obvykle jednoznačně a přesně popsat, co a kde ho bolí, objeví-li se vyrážka, horečka, kašel, ztížené dýchání, zchvácenost, trápí-li dítě evidentně bolest hlavy, břicha, je-li apatické, unavené a bezvládné, bledé nebo naopak horečkou rozpálené, zvrací, má průjem nebo jakýkoliv jiný zdravotní problém, který trvá, je třeba bezprodleně kontaktovat pediatra. Posouzení zdravotního stavu dítěte v kontextu všech alarmujících projevů je pouze a výhradně v kompetenci lékaře. Ten stanoví přesnou diagnózu a doporučí rychlé nezbytné řešení. Jen tak má maminka jistotu, že v souvislosti se zdravím svého dítěte skutečně nic nezanedbala. Experimentovat v domácím prostředí bez předchozího odborného posouzení zdravotního stavu dítěte se zásadně nedoporučuje. Infekční onemocnění dítěte vyžaduje vždy maximální pozornost, která se nesmí podcenit. Riziko přehlédnutí některého z možných projevů konkrétního infekčních onemocnění z důvodu nezkušenosti většiny maminek je příliš vysoké, a daň, kterou by si tak nemoc mohla následně případně i vybrat, naprosto zbytečná.